Muzikanti hráli v ulicích jen do klobouku a pro radost kolemjdoucích.
„Nápad uspořádat podobný festival vznikl ještě za covidu. Chtěl jsem udělat spontánní živý festival, protože každý něco umí, jen je těžké to spojit. První ročník se stal jakýmsi post covidovým happeningem,“ popsal organizátor akce Štěpán Havran.
Premiéra se vydařila a letos se na improvizovaných pódiích v centru Olomouce, přilehlých ulicích i netradičních zákoutích představilo sto deset kapel, sólistů i orchestrů. Novinkou byly tři desítky výstav olomouckých fotografů ve veřejném prostoru.
Například Jindřich Štreit představil soubor s názvem Bohuňovické Matičky a (AB)normalizace, Emil Pališek dva dokumenty - první věnovaný vietnamské komunitě v Olomouci, druhý s názvem Dokument Nitěnky. Fotograf Petr Zatloukal prezentoval Příběhy ulice a Discodrom 80. léta, Vladislav Galgonek Portréty žen.
„První ročník festivalu se konal hned po covidových uzávěrách, kdy se trochu uvolnila atmosféra ve společnosti. Festival měl už od počátku obrovský úspěch a my té vlny využili – proto jsme přišli s nápadem uspořádat fotografický festival. První ročník jsme chtěli věnovat olomouckým autorům a olomouckým tématům. Podařilo se nám dát dohromady asi třicet výstav od pětadvaceti autorů,“ přiblížil fotograf Emil Pališek, jeden z pořadatelů. Cílem podle něj bylo, aby si návštěvníci vychutnali hudební atmosféru v centru města a zároveň si prohlédli snímky.
„Převážná část výstav, které se konají v rámci festivalu, se úplně nehodí do klasických kamenných galerií. Je lepší, když jsou snímky ve veřejném prostoru, protože pak mnohem lépe komunikují s lidmi. Na instalaci fotografií jsme měli jen jeden den, takže jsme to dělali od devíti hodin ráno až do půl třetí v noci,“ zmínil.

Samotný festival Olomouc (o)žije nabídl více než stovku nejrůznějších vystoupení. Publiku se představily hudební kapely, sólisté i orchestry. Písničkáři s kytarou v ruce, flétnistky nebo harmonikář. Hudební koktejl různých žánrů a interpretů návštěvníky bavil.
„Přijeli jsme na víkend z Hradce Králové a jsme nadšení z toho, co tady vidíme. Je to perfektní nápad - prošli jsme si Horní i Dolní náměstí, ale i přilehlé uličky. Je to super,“ pochvalovala si třeba Helena Čížková.

Kromě méně známých interpretů zahrály i oblíbené kapely - například přerovská Arrhythmia. „Už jsme tu byli minulý rok a je to pro nás zajímavá zkušenost, protože většinou hrajeme na velkých festivalech či městských slavnostech. Určitě je to zpestření, jak se dostat blíže k lidem a užít si hraní trochu více kontaktně,“ řekl violoncellista Martin Přemyslovský z Arrhythmie. Velký aplaus publika sklidila také bubenická show kapely Jumping Drums, která zahrála na Horním náměstí.