Začalo to nenápadným deštěm v sobotu odpoledne. V noci z neděle na pondělí budím děti, oblékáme se a připravujeme tašky s věcmi, abychom mohli v případě nutnosti rychle opustit dům, protože potok za chalupou už vystoupil z břehů. V pondělním kalném ránu stavíme na silnici hráze z kamenů a desek, abychom vodu odvedli zpět do stále širšího koryta. Telefon, plyn ani elektřina nefungují, v pondělí dopoledne přestává téct voda. Nasedáme do auta a snažíme se projet přes Jindřichov domů. Jde to jen do poloviny vesnice, kde řeka přehradila silnici. Z dolní části vsi, která je už úplně pod vodou, evakuují hasiči obyvatele do místní tělocvičny. Ta se postupně plní dalšími lidmi, kteří v těchto končinách uvízli.

Vracíme se zpátky na chalupu. Nezbývá, než čekat. Kachlová kamna naštěstí fungují, takže máme teplo. Z místního obchůdku postupně mizí jídlo. Děláme inventuru zásob a počítáme, jak dlouho můžeme v sedmi lidech vydržet. Hučení potoka za domem, který se proměnil v dravou, dvanáct metrů širokou řeku, a děsivé bušení valících se balvanů nedává spát. V pondělním poledni se dravý proud kolem zadní zdi domu žene už jen deset centimetrů pod úrovní prahu. Širokou lávku z pražců voda dávno rozebrala a odnesla. Ve zdi kuchyně, za níž hučí řeka, je drobná trhlina. Se strachem ji sledujeme. Jakmile by se rozšířila, zbývá útěk. Daří se nám oživit staré rádio, takže konečně známe rozsah katastrofy. Sedíme a čekáme. Civilizaci připomínají jen přelétající vrtulníky.

V úterý déšť přece jen trochu polevuje. Vyrážíme dolů do vsi. Cesta je místy podemletá a do třetiny utržená, sloupy elektrického vedení leží ve vodě. Na hlavní silnici směrem na Jeseník si řeka prorazila nové koryto. Domy kolem silnice jsou zatopené a plné bahna. V tom posledním utrhl proud roh domu a pohřbil ve vlnách majitele. Jeho ženu z ostrova, v který se domek proměnil, vysvobodil až v úterý dopoledne záchranář, který se k ní spustil z vrtulníku. V Jindřichově se chystá k porodu žena čekající páté dítě. Vysílačkou jednoho z radioamatérů, který nedobrovolně obývá tělocvičnu, se daří přivolat vrtulník s lékařem. Ten už ve vsi zůstává.

Místní papírnou protéká řeka. Stroje, zásoby i zboží stojí ve vodě, všechny mosty k závodu jsou strženy. Lidé bezmocně stojí na silnici a sledují obraz zkázy kolem sebe. V úterý o půl páté odpoledne se olověným příkrovem mraků poprvé prodralo slunce…