Teprve v roce 1998 byl vysvěcen na kněze. O rok později se stal duchovním správcem poutního místa Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách na Jesenicku.

Dnešní doba připomíná Stanislavovi Lekavému biblické vysvobození izraelského lidu z egyptské poroby.

„Tehdy Izraelité jásali, ale když měli jít přes poušť, málem svého vedoucího ukamenovali. My jsme také cinkali klíči, byli nadšení a teď, když prožíváme těžkosti, se nám to nelíbí. Svoboda ale má být příležitostí konat dobro. Člověk musí věřit, že bude lépe. Lidé neví, že dar svobody je to největší bohatství, které mají,“ prohlásil Stanislav Lekavý.

Otec Stanislav ví, o čem mluví. V životě si prožil hodně zlého, přesto neztratil optimismus. Nad vodou držela muže, který se narodil v roce 1930 v Josefově u Hodonína, víra. Už jako malý si přál být knězem nebo lékařem. Při dospívání měl pocit, že se bez něj neobejde žádná muzika.

„Je to jednašedesát let, co mě při cestě na muziku zastavili ostří hoši a pak se mnou tančili dva roky. Byl jsem podezřelý z roznášení letáků, ale já je jen četl a nenahlásil to,“ zavzpomínal na absurdní obvinění otec Stanislav.

Ke čtení letáků se tehdy osmnáctiletý student Stanislav přiznal, takže nemusel, jako jeho spoluvězni, čelit mučení.

„Nejhorší byl Alois Grebeníček, když se řeklo jeho jméno, vězni se zachvěli. Viděl jsem kamarády vynášet z vyšetřovny nahaté a zbité do fialova na nosítkách,“ uvedl otec Stanislav.

Po dvou letech ve věznicích si prožil tři roky u pomocných technických praporů a cejch nespolehlivého se s ním táhl celý život.

„Při prověrkách v roce 1957 mi neodpustili, že jsem odmaturoval a hlásil se na bohoslovectví. Ještě po deseti letech mě vyhazovali z práce proto, že jsem byl zavřený,“ řekl Stanislav Lekavý.

Ani tyhle zkušenosti ale Stanislava Lekavého neodradily od víry, právě naopak. Po kněžském rouchu toužit nepřestal.

„Za rok po prověrkách za mnou přišli dva pánové a skoro se mi omlouvali, že mě nepustili na studie. Teď mi je chtěli dovolit, ale za přátelství s nimi,“ usmál se při vzpomínce otec Stanislav.

Ani hrozba dvacetiletého žaláře jej nepřinutila stát se zrádcem. Měl tři možnosti, jak naložit se životem. Mohl utéct za hranice. Stát se knězem, ale za cenu zrady nebo se oženit. Zvolil třetí variantu.

„Hrdina jsem nebyl, ale udávat přátele jsem nechtěl. Tak jsem se oženil, ale dodnes mě mrzí, že byl kvůli mně další člověk nešťastný,“ posteskl si otec Stanislav.

Se svou ženou žili sedm let, ale rozvedli se téměř po osmnácti letech. Po rozvodu, v roce 1979, kdy pracoval v Rudných dolech ve Zlatých Horách, se nechal tajně vysvětit na řecko-katolického vězně a začal tajně doma sloužit mše.

„Spadl ze mě strach, stres. Počítal jsem s tím, že mě zavřou a budu vězňům tajným knězem nebo mě zavraždí, jako mých pět spolubratří. Dělal jsem tehdy v Rudných dolech a naproti mně seděl spolupracovník StB,“ řekl Lekavý.

Na skutečné vysvěcení si musel dnes devětasedmdesátiletý muž počkat do svých osmašedesáti let. Podle církve byl totiž stále ženatý a celých osm let trvalo přezkoumávání jeho manželského slibu.

„Ničeho nelituji. Vidím, že boží prozřetelnost mě vedla k sobě. Když má člověk touhu, která je boží, tak mu ji Bůh vyplní, i když to trvá. Proto i své ovečky živím nadějí,“ dodal Lekavý.