Tým čtyř pracovnic zábřežské Charity dojíždí na Zábřežsku k sedmi pacientům, které mají v hospicové péči. V posledních týdnech je pro ně kvůli epidemii koronaviru práce náročnější než obvykle.

„Ke každému pacientovi musíme chodit v rouškách, bereme si vždy nové návleky a rukavice. K pacientům se snažíme brát co nejméně věcí, protože všechny přístroje, které k nim vezmeme, musíme hned dezinfikovat. Tonometr pro měření tlaku, oxymetr, kterým se měří zásobení těla kyslíkem, teploměr. V autě vždy dezinfikujeme volant, řadicí páku, ruční brzdu. Dezinfekce nám zabere pokaždé pět, deset minut, popisuje koordinátorka domácí hospicové péče Charity Zábřeh Marie Václavská.

Nepřetržitá péče

Tým zábřežské Charity se v současnosti v domácí hospicové péči stará o čtyři pacienty. O další tři pečuje v režimu specializované paliativní péče. Ta je určena lidem v poslední fázi života. Sestry do těchto domácností zajíždí prakticky denně, rodina je může kdykoli, i během noci, o víkendech či svátcích, zavolat o pomoc. Nepřetržitě je k dispozici i lékař.

„Jediný rozdíl oproti klasickému hospici je v tom, že člověk leží ve své posteli. Jinak jsme mu v domácím prostředí schopni poskytnout vše včetně přístrojů. Pacienti mají k dispozici polohovací pomůcky, antidekubitory, kyslíkovou terapii, podáváme jim léky lineárními dávkovači. Veškeré vybavení, které je k dispozici v nemocnici, máme i my,“ popisuje Marie Václavská.

I přes pomoc Charity leží hlavní část péče na rodině. U pacienta je nezbytná přítomnost rodinného příslušníka čtyřiadvacet hodin denně. I to je důvod, proč není domácí hospicová péče více rozšířená. Řada lidí si nepřetržitou péči o svého blízkého nemůže dovolit nebo si na ni netroufá. Navíc s neznámou perspektivou, zda bude náročná a vysilující služba trvat dny nebo týdny.

Pacientům hraje koronavirová situace spíše do noty. „Doma je hodně rodinných příslušníků. Děti, které by jinak byly ve školách, řada dospělých pracuje z domu. Při péči o pacienta mohou vystřídat,“ popisuje Marie Václavská.

Doma je prostě doma

Jiná situace by však nastala, kdyby bylo třeba člověka hospitalizovat.

„Do nemocnice by za ním příbuzní nemohli ani na návštěvu. Umíral by úplně bez rodiny. Lidé si tak raději rodinného příslušníka nechávají doma. My za úspěch bereme to, když člověk může zůstat v domácím prostředí až do konce. Ve své posteli, s domácím mazlíčkem. Je to úplně něco jiného, než když je v nemocnici,“ popisuje Ludmila Nováková, vrchní sestra domácí a hospicové péče Charity Zábřeh.

Na počátku epidemie se hospicový tým zábřežské Charity rozdělil na dvě poloviny. „Se sestřičkou jsme se míjeli, týmové porady jsme dělali po telefonu. Měli jsme strach, aby některá z nás nezůstala v karanténě. Víc pracovníků nemáme,“ popsala Marie Václavská.

„Museli bychom improvizovat, přeřadit některou zkušenou sestřičku z naší domácí zdravotní péče do hospicové péče na výpomoc, v nejhorším případě omezit hospicovou péči. K tomu ale, doufám, nedojde." dodala Ludmila Nováková.

Slova jsou mnohdy málo

Pro pracovníky Charity je náročné omezit fyzický kontakt s pacienty a jejich rodinami. Navazují s nimi totiž důvěrný vztah. „Když do rodiny chodíme delší dobu, člověka například obejmeme. Teď bychom pacientovi či rodině ani neměli podat ruku. Takové projevy se musíme snažit elimimovat,“ říká Ludmila Nováková.

„Není mi to ale příjemné. Fyzická blízkost chybí, slova jsou mnohdy málo,“ přiznává Marie Václavská.

Členové zábřežského hospicového týmu si nedokáží představit, že by omezili návštěvy v rodinách a dávali instrukce jen po telefonu. „V hospicové péči nás pacienti i rodinní příslušníci fyzicky potřebují. Rodina ví, že nám může kdykoli zavolat. Spoléhá na to, že přijedeme a pomůžeme. V drtivé většině případů jezdíme i k úmrtí pacienta. Vyjíždíme do rodiny a teprve pak voláme lékaře, aby konstatoval smrt. Většinou společně s rodinou upravíme tělo pacienta, oblečeme ho a pak voláme pohřební službu. To jsou pro nás i rodinu podstatné věci. Nedokážeme si představit, že bychom je jen nasměrovali po telefonu a oni by si to museli udělat sami,“ uzavírá Ludmila Nováková.