Mířím s kolegou ke služebnímu autu Deníku. Chystáme se projet trasu mezi Olomoucí a Šumperkem. Chvíli plánujeme jet po dálnici, chvíli po okresních cestách.

„V rádiu říkali, že silnice by měly být v pohodě,“ zbavuje kolega auto od napadaného sněhu.

Vyjíždíme.

Nejhorší cesta je po Olomouci. I když jsou silnice upravené a leží na nich jen malá vrstva rozježděného sněhu, všechna auta jedou pomalu a opatrně. Na všech semaforech tak v kolonách stojíme dlouhé minuty. Z centra vyjíždíme směrem na Příkazy a Náklo. Na silnici je sice sníh, ale vozovka je upravená. Dá se jet i sedmdesátkou.

„To je hazardér,“ pronese kolega za volantem. Asi padesát metru před námi jsme si všimli cyklisty. Na první pohled jsem si pomyslel, že si před jízdou dal několik piv. Na sněhu mu podkluzovaly kola – čekali jsme, kdy spadne. Auto před námi ho pro jistotu objíždí velkým obloukem – i tak dostává lehký smyk. Cyklista je zavlečený v péřové bundě, na hlavě má čepici, krk zabalený do šály. Rozhodně nemůže slyšet auta, která ho musí předjíždět. Na podobný problém jsme během cesty narazili ještě dvakrát.

Cesta do Nákla je bez problémů. Auto na silnici drží, většinu sněhu silničáři uklidili ke krajnici. Najeli jsme na dálnici, která končí v Mohelnici. Jeli jsme v koloně rychlostí kolem osmdesáti kilometrů za hodinu. Překvapuje mne jen několik kamionů, které se nás rozhodli předjet.

„Je to hrozně nepříjemný. Vítr hodí autem do strany a navíc chvíli ani nic nevidím,“ stěžuje si kolega za volantem.

Z Mohelnice vyjíždíme přes Zvoli směrem na Zábřeh. I když je na vozovce více sněhu než na R35, řidičům problémy nedělá. Všichni jedou ukázněně. Jen u Zábřehu se málem srážíme s černým SUV. Jeho řidiči v protijedoucí koloně zřejmě došly nervy. Dupáme na brzdy a necháváme černé auto, aby se zařadilo zpět.

Nejlepší cesta nás čeká ze Zábřehu do Šumperka. Ani obávaný Bludovský kopec není žádný problém. Nyní se dá jet i rychleji – řidiči jsou však opatrní. Po cestě potkáváme jen několik šoférů, kteří si zapomněli rozsvítit světla.

Centrum Šumperka připomíná Olomouc. Dlouhé čekání na semaforech, nikdo nejde rychleji než čtyřicet kilometrů v hodině. Zhruba za hodinu a deset minut zastavujeme před redakcí Šumperského a jesenického deníku.

Za sebe mohu říci, že cesta byla bez problémů. Nebýt několika se životem hazardujících cyklistů, asi tří rychle jedoucích kamionů a nedočkavce v černém SUV, bylo by vše bez chyby. Většina řidičů jela ohleduplně a všechny cesty byly upravené.