Jakmile vstoupí, třída okamžitě ztichne. Zubík má u dětí respekt. Patří k těm nemnoha mužům, kteří působí na prvním stupni. Ve škole v ulici Boženy Němcové v Zábřehu učí čtvrťáky a páťáky.

„Vždy, když vcházím do hodiny, snažím se najít způsob, jak žáky oslovit. Každá hodina je jiná a nikdy nemá předem jasný výsledek. Kantor vstupuje na plac tak trochu jako herec a musí vycítit atmosféru ve třídě. Musí umět improvizovat a přizpůsobit se situaci. Dospět k cíli hodiny se někdy podaří snadno, jindy nemá smysl usilovat o to za každou cenu a je lepší si s dětmi raději povídat. Taky přiznat chybu není u kantora prohra, učitel není bůh a děti to vnímají,“ popisuje Zubík zkušenosti své jednadvacetileté praxe.

Jedním z problémů školství je podle něj to, že učitel dnes nemá téměř žádnou možnost žáka potrestat. Nemůže ho ani nechat poškole. Z napomenutí či důtky si mnohé děti vůbec nic nedělají, tím spíš, že je v tom mnohdy podporují rodiče.

Přečtěte si:
Školy jsou doménou žen

„Když má dítě pocit, že ho nemůžete potrestat, tak si dovoluje. A někdy dobře mířený pohlavek by udělal lepší službu než domluvy. To už dnes ale není možné. Kantor má velkou zodpovědnost, ale přitom málo možností, jak děti korigovat. Žáci se k němu často chovají jako k sobě rovnému, který jim poskytuje službu. A návrh ministryně Džamily Stehlíkové, aby i rodičovský pohlavek dítěti byl trestný, mi připadá šílený,“ říká Zubík.

Ztráta prestiže učitelského povolání za posledních padesát let je podle jeho názoru jedním z důvodů, proč se muži kantorskému povolání spíš vyhýbají a sborovnám vládnou ženy. „Kdekdo si myslí, že by uměl učit, když přece chodil do školy. Co by tomu asi řekl pilot letadla, kdybych chtěl pilotovat s tím, že jsem už několikrát letěl? Dalším důvodem feminizovaného školství jsou finance. Platy pro mladé učitele nejsou motivující, zvlášť když vědí, že časem budou živit rodinu. Tak jdou radši jinam,“ pokračuje Pavel Zubík.

Mužský element je podle jeho názoru ve škole důležitý. Učitelku děti vnímají tak trochu jako doma matku, zatímco muž u nich má většinou silnější autoritu. Větší respekt je dán už jeho fyzickou převahou a ve třídě je to znát. Vnímají ho pozorněji. „Chlapi mají také větší nadhled, některé malichernosti vůbec neřeší, další vyřeší na místě a už se tím nezabývají. Ženy to mají těžší - už proto, že musejí zvládat víc rolí. A tak mají mnohdy menší pochopení pro různá alotria,“ říká Zubík.

Dnešní děti nejsou podle něj horší než předcházející generace. Mají jen zcela logicky jiný náhled na svět. Jsou sebevědomější, agresivnější a více se snaží prosadit.

„Děti vnímají svět kolem sebe tak, jak jsme ho vytvořili. Pokud vidí, že lumpárna se vyplácí, jak jim má kantor vysvětlit, že tomu tak není? Při vší úctě je pak za blba. Navíc škola má především vzdělávat. Výchova má být na zodpovědnosti rodičů. Společnost ale přijímá model, kdy za nevychovance může škola. Tohle je nutno razantně změnit. Je nutné určit kompetence a nechtít po mizerně placeném kantorovi, aby suploval roli rodičů, kteří přeci musejí vydělávat,“ uzavírá Pavel Zubík svůj pohled na problémy dnešní školy.