„Tuto budovu postavil Herbert Utner. Stejný stavitel, který dokončoval Tančírnu,“ vypráví její dnešní majitelka Martina Řehová.

Dům Isolde začal Herbert Utner stavět v roce 1928 poté, co se v Račím údolí začal rozmáhat turistický ruch. „ Z Javorníka se chodilo každou neděli do Tančírny, kde se tančilo a byla kavárna. Herbert Utner sám tento penzion nikdy neprovozoval, vždycky si na to někoho našel. Pojmenoval ho po své nejmladší dceři Isoldě. Loni mě navštívil její syn. Máme tu její fotografii, to je ona,“ ukazuje na černobílý snímek Martina Řehová.

Po druhé světové válce připadl penzion s přistavěným sálem Jednotě Zábřeh. Areál využívala jako podnikovou chatu a zejména pro dětské tábory. Hlavní budova sloužila jako zázemí. V roce 1997 středisko koupil otec Martiny Řehové. V té době bylo několik let nevyužívané.

Pustili se do kompletní obnovy

„Za Jednoty do toho investovali, jen kolik museli. Spravili třeba střechu, ale jinak to tady vypadalo vybydleně. Naštěstí se zachovalo plno původních věcí. Dveře, schodiště, původní obložení v sále,“ popisuje Martina Řehová.

V těchto dnech panuje v budově stavební ruch. Řemeslníci pracují na její obnově. S otcem sice Martina Řehová během více než dvou desetiletí objekt postupně opravovala, před rokem se ale pustila do kompletní obnovy. Rozhodla se totiž areálu vrátit původní využití.

„Sezonní provozy začaly být těžko udržitelné. Ekonomicky by bylo možná zajímavější a jednodušší mít čtyři, pět měsíců sezonu, vydělat si na živobytí a do jara zavřít. Ale začali jsme mít velký problém s lidmi. Když už tu nějací schopní jsou, nikdo nechce mít práci na půl roku. Pokud jsem chtěla pokračovat, nutilo mě to zkusit zabezpečit celoroční provoz. A to je možné, jen pokud opravíme pokoje a uděláme z toho znovu penzion, který to původně býval,“ vysvětluje podnikatelka.

Návrat k původnímu půvabu a kráse

Hrdá je na skutečnost, že interiérům vrací co nejautentičtější podobu a to včetně vybavení či výmaleb pokojů. „Vracíme se k podobě, jakou to tady mohlo mít, k původnímu půvabu a kráse,“ provádí mě po už dokončených místnostech. Atmosféru starých časů navozuje ornamentální výmalba na stěnách. Pozornému návštěvníkovi neunikne podobnost motivů s těmi v nedaleké Tančírně. Není to totiž náhoda.

„Podařilo se nám sehnat řemeslníka z Frenštátu. Poznala jsem ho při rekonstrukci Tančírny, kterou maloval. Maluje nám i tady, je moc šikovný,“ chválí Martina Řehová.

Tančírna je obrovskou reklamou

S Tančírnou tvoří Isolde logický celek i dnes. Tančírna se od svého znovuzrození před pěti lety stala magnetem celých Rychlebských hor a do Račího údolí začalo mířit mnohem více lidí než dříve.

„Před deseti roky ani spousta lidí v Jeseníku nevěděla, že Račí údolí existuje. Když jsem středisko převzala, přemýšlela jsem, jak Račí údolí dostat do povědomí lidí. Začali jsme pořádat každoročně druhý víkend v červnu sympozium tvoření a umění. Dva roky na to se opravila Tančírna a teď už reklamu ani nepotřebujeme. Tančírna je sama obrovskou reklamou,“ popisuje žena, která v Račím údolí devět let i žila.

Tábory zůstanou

Tábory pořádá stále a zachovat je chce i do budoucna. Řada někdejších dětských rekreantů se ostatně do Račího údolí vrací. Táborníkům bude sloužit venkovní areál, hlavní budova má fungovat v mimosezoně jako klasický penzion. Dětská živelnost by totiž s obnoveným interiérem nešla příliš dohromady.

„Chceme lidem nabídnout něco, co v Rychlebech až tak není. Klid a rodinný penzion v krásném prostředí. Tančína nabízí možnosti kulturního vyžití, hodně lidí si tam plánuje i svatby. Za nás je Tančírna a Isolde super spojení,“ uzavírá Martina Řehová.