Na zářijovém zasedání zastupitelstva došlo ke změně ve vedení obce. Dosavadní starosta a místostarosta byli odvoláni, novým starostou se stal Radoslav Matoušek, místostarostou Jan Vaníček. Chtěl bych se vás zeptat, proč k odvolání došlo?
Jan Vaníček: Oni ty důvody vědí a my zatím nemáme zájem je přetřásat na veřejnosti (rozhovor byl pořízen 21. září, pozn. red.). Obecně by se dalo říct, že u obou šlo o nespokojenost všech zastupitelů, kteří na zasedání byli přítomni, se zvládáním výkonu jejich funkcí. Minulý starosta konkrétní důvody slyšel a ví je. Bývalý místostarosta na zasedání nebyl, nevěděli jsme, že přítomen nebude. Zastupitelstvo na to nebylo připravené, k odvolání ale i tak došlo.

V tomto volebním období je to už druhá výměna v čele obce. Vy jste byl starostou do loňského roku.
JV: Do 31. prosince 2020, z funkce jsem odstoupil. Byl zvolen nový pan starosta, ale ukázalo se, že to asi nebyla dobrá volba.

Současné vedení obce by už Petrov mohlo dovést do voleb v příštím roce…
Radoslav Matoušek: Částečně to záleží na nás, částečně ne, jsme voleni zastupitelstvem. Ale pustili jsme se do práce z plných sil. Budeme se snažit dotáhnout věci, které na minulých zastupitelstvech nebyly připravené a mohly být. Snažíme se to řešit, proto na poslední zářijový týden svoláváme mimořádné zasedání.
JV: Co se týká mě, od osamostatnění Petrova jako obce jsem jedenáct let do loňského roku vykonával funkci starosty. Zastupitelé došli k závěru, že o tom něco vím a je třeba novému starostovi a hlavně dědině pomoci.

Chtěl bych se nicméně ptát zejména na investice a problémy, kterými Petrov žije. Viděl jsem, že stavbaři pracují na obnově hasičské zbrojnice. O jaké práce se konkrétně jedná?
JV: Byl to projekt, který ležel v šuplíku a čekalo se na dotaci. Ta se objevila v lednu, proto jsme se do toho pustili. Jde tam za prvé o rekonstrukci střechy, za druhé o rozšíření prostor ve zbrojnici. Půda se předělává na odpočinkovou místnost pro jednotku. Když je velký zásah, při kterém se hasiči střídají, aby si měli kde lehnout, osprchovat se a podobně. Zvětšuje se také zasedací místnost. Nás hasičů je skoro sedmdesát a když je výročka a pozvou se hosté, tak si neměli kde sednout. Zbrojnice je z roku 1936, aby měla nějakou kulturu.

Připravujete v oblasti dolního Petrova ještě nějaké jiné investice?
RM: Obec se podílí na velkém protipovodňovém projektu společně s obcemi Rapotín a Vikýřovice a Povodím Moravy. Ten se již chýlí k závěru. Pokud získáme dotaci, rádi bychom zbudovali víceúčelové hřiště. Nacházelo by se na místě stávajícího hřiště u nádraží, kousek od hasičské zbrojnice.
JV: V roce 2016 jsme na něj nechali zpracovat projekt. Součástí by byl kurt na volejbal, nohejbal, tenis, herní prvky pro děti a posilovací stroje pro pro dospělé a seniory. Hlavně tam musí být zázemí pro sportovce, aby si měli kam odložit míče, kde si uvařit čaj. Zázemí se tam dělá také pro větší akce, ať už sportovců nebo obecní, hasičské soutěže a podobně. Obec třikrát žádala o dotaci a třikrát skončila z důvodu množství žádostí pod čarou. Teď se našel titul z Národní sportovní agentury, kde je šance získat sedmdesát procent prostředků na výstavbu celého hřiště. K podání žádosti je ale třeba řada dalších dokumentů, například Plán rozvoje sportu, který nyní budeme nyní narychlo schvalovat, protože žádost je nutné brzy podat.
RM: Letos by se měla uskutečnit i oprava místních komunikací. Vyčleněno na ni bylo jeden a půl milionu korun. Počítalo se s kompletní opravou cesty na Terezín a s běžnými opravami ve vesnici. Bohužel se za letošní rok dosud neudělalo nic. Budeme se snažit do konce roku, pokud dovolí počasí, to ještě dohonit, vyřešit alespoň nejproblémovější úseky.
Na co bych ale chtěl klást největší důraz, je smíšená stezka podél hlavní silnice I/11.

Jak jsou přípravy daleko?
RM: Akce je rozdělená do tří etap. Celá stezka je geodeticky zaměřená, v roce 2019 se zadala projektová dokumentace. V současné době je první etapa ve fázi kompletování dokladů pro podání žádosti o stavebního povolení, které by mělo být podáno počátkem listopadu. Kompletují se a dodělávají věci, které už mohly být nachystané v průběhu letošního roku.
JV: První etapa začíná v Rapotíně u soutoku Desné s Losinkou, je to partnerský projekt s obcí Rapotín. S cyklostezkou se nevejdeme na nový most. Už v roce 2019 jsme vykoupili pozemky, trasa má přes ně jít lávkou přes Desnou hned do první uličky, pak dál po jedenáctce a končí u hasičské zbrojnice před přejezdem. Jsou tam velmi komplikované dopravní poměry, které se budou muset vyřešit. Druhou částí je úsek mezi oběma železničními přejezdy a poslední od rybníka až k Velamosce. Celkem se jedná o tři a půl kilometru. U úřadu cyklostezka naváže na další projekt, zklidnění dopravy v okolí obecního úřadu. Spočívá v tom, že v prostoru stávajícího provizorního parkoviště vznikne menší a především zálivy pro autobusy, aby tu děti nepřebíhaly. Vzhledem ke školce tu bude i přechod pro chodce, za obecním úřadem vznikne parkoviště pro potřeby obecního úřadu a pošty. Celý prostor se zklidní. Součástí tohoto záměru budou chodníky na druhé straně silnice a pokračování cyklostezky až k Diakonii na hranici Sobotína.

Naproti obecnímu úřadu se nachází mateřská škola. Je společná pro Petrov, Sobotín i Vernířovice?
JV: Školka se stavěla v sedmdesátých letech v akci Z jako závodní školka Velamosky. Když se Velamoska privatizovala a zbavila se nepotřebných provozů, spadla školka tehdy do náruče obce Sobotín. My jsme už asi před dvěma lety zateplili, vyměnili okna, střechu a loni se obnovily vnitřní prostory.

Zmínili jsme už investice do sportu, chystají se úpravy fotbalového areálu pod bývalým závodem Velamos?
RM: Ve výhledu bychom s ním chtěli něco udělat. Není to otázka dvou, tří let, ještě na to není žádný projekt. Nebylo by to nic megalomanského, šlo by hlavně o to, aby v areálu vznikly normální šatny, zázemí, prostory pro občerstvení. Na malém hřišti se připravuje projekt víceúčelového komunitního hřiště, ale v menším rozsahu než dole. Byli bychom rádi, kdyby se i fotbalový areál řešil, ale záleží na dotačních titulech a financích, ostatně stejně jako u všech již zmíněných záměrů.
JV: Většina projektů, které jsou, je nachystaných z dřívějška a nějak se v nich pokračuje.
RM: Občané Petrova v žádném případě nemusí mít strach, že projekty dříve prezentované předchozím starostou usnou nebo se v nich nebude pokračovat. Už jen zmíněný výčet projektů hovoří o pravém opaku.

Kde by měl mít Petrov přirozené centrum?'
JV: Z hlediska prostorového žije většina obyvatel dole. Okolo nádraží, hasičárny až po rybník. Nahoře je počet obyvatel nižší. Je to vidět i na počtech voličů ve volebních okrscích, které jsou rozlohou velké zhruba stejně, ale dole je kolem osmi set zapsaných voličů, nahoře kolem tří set. Dodnes přetrvává pocit, že lidé žijící u bývalé Velamosky a obecního úřadu, jsou v Sobotíně.

Protože Velamos byl nesl název Sobotín, stejně jako blízká železniční stanice.
JV: To byl jeden z důvodů, proč se obecní úřad tehdy umístil sem. Za prvé tu byla volná budova na prodej, ale aby lidé měli na očích, že jsou v Petrově.

Železniční stanice Sobotín v Petrově nad Desnou.
Trať na Sobotín se může dočkat elektrizace a oživení

Budova stanice Sobotín patří Svazku obcí údolí Desné a je snad poslední v síti Železnice Desná, která je zchátralá. Chystá se její oprava?
JV: Na Svazku jsme to projednávali. Přiznám se, že ani obec Petrov neměla představu, co s ní. Objevili se tu lidé, kteří by založili spolek a chtěli z ní udělat výstavní a odpočinkové centrum, byly by tam i byty. Ale na Svazku se to nesetkalo s ohlasem.

Podle mých informací se chystá projekt elektrifikace úseku Petrov – Sobotín.
JV: Záměr na elektrifikací této trati je. Byli jsme u toho, když se elektrifikovala trať Šumperk – Kouty, a vím, jak jsme potom dopadli. Moc tomu nakloněný nejsem. Ale pokud by to mělo přispět ke zlepšení dopravní obslužnosti, že by vzniklo přímé spojení se Šumperkem, tak bych byl pro.

Jak jste v Petrově spokojeni s novým dopravním konceptem po elektrifikaci, kdy vlaky nahradily autobusy a na dolním nádraží se přestupuje na vlak?
RM: Když se elektrifikovala trať do Koutů, horní část Petrova na to doplatila. Ve většina případů ztratila přímé spojení se Šumperkem, což je na těch deseti kilometrech dost problematické. Měli jsme snahu to s KIDSOKem (krajský koordinátor dopravy, pozn. red.) řešit, dávali jsme návrhy, aby přímé motorové vlaky Zábřeh – Velké Losiny jezdily na Sobotín, bohužel se to nesetkalo s ohlasem. Lidé doplácí na to, že některé přípoje garantované jsou, jiné ne. Stává se, že vlak od Olomouce má zpoždění a autobus na Sobotín odjede. Určitě se do budoucna budeme snažit o zlepšení dopravní obslužnosti, aby spojení do Šumperka bylo přímé. To by určitě přivítal Sobotín i Vernířovice.

Jaký záměr má obec s bývalým motorestem Gabro, který před řadou let koupila?
JV: Fungoval jako ubytovna, množily se kriminální případy, krádeže. Uvažovali jsme, jak tento objekt využít. Podařilo se nám od tehdejšího majitele Gabro koupit s tím, že se objekt vyprázdní. Měli jsme ideu, že z toho objektu uděláme dům s pečovatelskou službou. Máme studii, podle níž by v zadní části za řekou mělo být deset bezbariérových malometrážních bytů. Měla by tam být i ordinace lékaře, místnost pro sestry, pečovatelky, výdejna jídla, společenské místnosti. A uprostřed v krčku měl vzniknout sál. Obec totiž nemá kulturní dům. Sháněl jsme se po dotacích, ale ministerstvo práce dává šest set tisíc na bytovou jednotku. Dostali bychom maximálně šest milion korun, přičemž celkově by rekonstrukce stála nejméně dvacet. A také jsme naralzili na velký problém, že Gabro je v záplavové oblasti. Budova stojí nad řekou. Loni jsme jednal s Fortexem, že by vyprojektovali rekonstrukci a spojili bychom i finance. Fortex se na tom ale finančně podílet nechce. Byli tu i zájemci o odkoupení Gabra, nabízeli velmi zajímavé peníze. Zjistili jsme ale, že to byli lidé naprosto bez majetku, zřejmě v tom celém byly cizí peníze.

Takže jste si Gabro nechali, aby se tam problém s nepřizpůsobivými nevrátil?
JV: Přesně tak. Nechali jsme spravit střechu, aby dovnitř nezatékalo, ale jak se budova nepoužívá, tak bohužel dál chátrá.