Že práce dřevorubce není snadná, o tom diváky při závodech přesvědčilo všech šestnáct borců. Při disciplínách předváděli přesnost při hodu sekerou na terč. Rychlé a citlivé ruce potřebovali závodníci při porcování kmene.

„Během třiceti vteřin musí soutěžící zvládnout odřezat co nejvíce kotoučů, přitom žádný nesmí být silnější jak tři centimetry,“ vysvětlil úkol pořadatel soutěže František Vitásek.

Přesnost a rychlost byla nezbytná i při odvětvování. „Na kmeni je šestatřicet kolíků. Vyhraje ten, kdo je zvládne co nejrychleji odřezat,“ prozradil Vitásek, který také tuhle disciplínu vyhrál. Pilu totiž vypínal za 12,68 vteřin. Během jedné sekundy zkosil tři kolíky.

Titul Zámeckého dřevorubce si z Javorníku odnesl Mirek Gerža. Na mistra světa a Evropy v dřevorubeckém sportu byli i o generaci mladší závodníci krátcí.

„Trénuji i doma. Na soutěž nejde jít přímo z lesa, člověk musí pilovat techniku, protože při mistrovských závodech jde o preciznost,“ řekl Gerža.

Za pravdu mu dal i František Vitásek. „Jsme stejní blázni. Celý život, už jednatřicet let, dělám v lese a práce je pro mě koníčkem,“ prohlásil muž, který přijde po celodenní šichtě domů, dá si se synem kávu, pivo a jdou házet sekerou na terč a trénovat s motorovou pilou. Ve svém volnu totiž i on jezdí na nejrůznější soutěže dřevorubců.

„Při závodech potřebujeme mít přesnost hodináře. Rozhodčí si berou na pomoc pravítko i vodováhu. Zvládáme shodit strom, který při pádu musí zvládnout zatlouct do země kolík,“ uvedl Vitásek.

Dřevorubci divákům během celého dne dokazovali, že mají i umělecké cítění. Za řevu pil vyřezávali ze dřeva korbele piva, srdce, řetěz, býka i muže v klobouku.

Práci dřevorubců si mohli vyzkoušet i diváci. „Na soutěži jsme byli už loni a tak jsme letos nemohli vynechat. Jsme tady na dovolené. Tentokrát jsme si chtěli řezání vyzkoušet a je to docela náročné,“ řekla Eva Najmanová z Prahy, která si se známou vyzkoušela práci s pilou břichatkou.

„Já jsem s tátou řezala dřevo každý podzim pravidelně, takže nějakou zkušenost mám, ale živit bych se tím nechtěla,“ usmála se Pražačka Pavla Hališová.