Budoucí kuchaři se navzájem učili vařit svá národní jídla. Jeseničtí s sebou přivezli studenty z Mexika, kteří jsou u nich na dvouměsíční praxi.

Většina lidí si vybaví alespoň nějaké typické jídlo Čechů, Poláků či Mexičanů. Jak se ale cizí jídlo správně připravuje, to ví v jiných státech málokdo.

Dát dohromady děti, které si moc nerozumí, byl risk, ale vyplatil se. Společný úkol totiž přinutil studenty komunikovat. Kuchyněmi zněla polština, čeština, španělština a angličtina.

„Water,“ prohlásil mexický šéfkuchař Načo, poklepal polskému klučinovi na rameno s mísou v ruce a ten neměl problém pochopit, že je třeba podat vodu.

Kde nestačila anglická slova, tam fungovaly ruky a nohy. „A to doslova. Když si nerozumíme, tak si to ukážeme. Snažíme se domluvit a jde nám to. Je to skvělé, řekla Kristina Příhodová. „Ještě nikdy jsem nedělala tortily. Rozválet těsto je těžké, ale už nám ukázali fígl a líbí se mi, že se naučím něco nového,“ dodala Kristina, které rukama prošly desítky placek.

Její spolužáci spolu s Poláky pomáhali Mexičanům s přípravou nádivky. Na plotně se vařila i pikantní kuřecí polévka se sýrem fetou. Do kukuřičných košíčků sopes zase rovnali upravené brambory s klobásou. Kdo se ale těšil na typické ostré jídlo, byl zklamaný. Mexičani dostali zákaz použít čili.

„Pro nás je to tak už ostré. Tady by to nikdo nejedl,“ ozřejmila ředitelka polské školy Bozena Czapska-Czoch.

Jana Jandová zase pomáhala u Poláků. Na starosti měla přípravu žampionové omáčky, kterou naši severní sousedé jedí s noky, kterým říkají kluzky slezské připravené z brambor a bramborové mouky, a na svůj výsledek byla pyšná.

„Omáčka se dělá podobně jako naše, takže to nic těžkého nebylo, i když jsem ji nikdy nedělala. Jejich noky nejsou špatné, ale lepší jsou naše bramborové knedlíky,“ řekla Jandová.

Představa, že by k omáčce jedla brambory nebo rýži, které jsou kromě noků pro Poláky typickými přílohami, ji nenalákala.

Poláci vařili i rajčatovou polévku, která je té, kterou známe u nás, velmi podobná.

Živo by i v české kuchyni. „Když k nám přijedou Poláci, tak chtějí česnekovou polévku a knedlík. Nejdříve nás napadlo připravit knedlo-vepřo-zelo, ale nakonec jsme se rozhodli pro druhé národní jídlo a to houskový knedlík a svíčkovou na smetaně, protože hovězí je zdravější a dietnější,“ vysvětlil výběr menu mistr jesenické školy Luděk Ungermann.

Když mistr zahlásil, že jdou připravovat knedlíky, měl u sebe hned plno. Poláci klasické knedlíky neznají, kynout kvásek snad viděli poprvé v životě a právě chuť českých knedlíků táhne polské turisty do našich restaurací.

„Teď je budeme vařit. Je potřeba osmnácti minut. Devět na jedné straně a pak stejnou dobu na druhé. Když jsou hotové, musí se pořádně propíchat, aby ušla pára a nesrazily se,“ poučoval své svěřence Ungermann.

„Myslím si, že česká kuchyně není těžší polské. Zatím znám z české kuchyně jen smažený sýr, ale po dnešku už bych si na svíčkovou troufl,“ řekl Tomasz Hampel.

Vyvrcholením gastronomické exhibice byla vzájemná ochutnávka. Po všech jídlech se doslova zaprášilo.

„Já jsem maximálně spokojená. Akce měla úspěch, děckám se to líbilo a všem nám to přineslo něco nového. Vztahy tohoto typu se musí rozvíjet,“ řekla při loučení ředitelka jesenické školy Silvie Pernicová.

Pro příští rok by do exhibice chtěla přizvat i partnery z německé a slovenské školy.

Její nápad se ředitelce polské školy zalíbil. „Vše se povedlo. Doufám, že to není poslední setkání. Uvažujeme, že budeme dělat i dny kuchyně, kde by se Poláci naučili dělat knedlíky a české děti kluzsky slezské. Zatím se moc neznáme a je třeba se poznávat a to nejen naše kuchyně, ale i sebe navzájem, naši kulturu a tradice,“ dodala Bozena Czapska-Czoch.