„Vyžehlím poslední rukáv a končím, ale co pak? Pořád tomu nevěřím a doufám, že se to změní,“ řekla Olga Handlová.

Ženy z odpolední směny už jen posedávaly, vařily si své poslední kávy a čekaly na rozsudek.

„Já už nespím čtrnáct dní a jen čekám, kdy přijde konec,“ pokrčila rameny paní Věra.

Úderem půl deváté začala poprava posledního fungujícího závodu bývalého gigantu OP Prostějov, který dával lidem z Jesenicka práci šedesát let.

„Jdu rozdávat výpovědi. OP je nucené dál snižovat náklady, takže musí pokračovat v radikálním snižování výroby. Pro náš podnik to znamená, že k 30. dubnu končíme,“ řekl ředitel jesenického závodu Jindřich Koryčan.

Tomu se do jídelny, kam si zaměstnanci postupně přicházeli pro výpovědi, nechtělo.

„U OP Prostějov jsem třináct let. V pozici šéfa výroby jsem už zavíral hodně podniků, ale nemyslel jsem si, že budu zavírat i tento. Je to pro mě hodně těžká situace. V Jeseníku žiji s rodinou, lidi znám osobně, potkávám se s nimi ve městě. Není to příjemné,“ dodal ředitel.

Své podřízené informoval, že mají nárok na pětiměsíční odstupné.

Do podniku přišli ve středu i pracovníci úřadu práce. ¨

„Nechceme, aby se tyto ženy tísnili u přepážek. Pro mnohé z nich je to vůbec poprvé, co se ocitnou v evidenci nezaměstnaných. Proto zde budeme i v pondělí a v úterý, aby se u našich lidí mohli přímo tady a v klidu zaregistrovat,“ uvedl Luděk Palička, vedoucí oddělení podpory nezaměstnaným.

Úřad práce se na rušení jesenického oděvního podniku připravoval, ale téměř třem stovkám lidí nemá co nabídnout.

Téměř tři sta nových uchazečů o zaměstnání znamená ve slově čísel zvýšení nezaměstnanosti o další procento. V březnu byla na Jesenicku nezaměstnanost 18,8 procenta.

Nyní sice na Jesenicku startují sezónní práce v lese, v zemědělství a stavebnictví, ale situace v regionu je kritická. Úřad v současné době nabízí jen kolem padesáti volných míst.

Přibližně polovina z propuštěných pracuje v podniku od vyučení. Nikdy si práci nehledali, vůbec nemají představu, co bude.

„Člověk tady prožil čtyřicet let a to nejde hodit za hlavu. Podnik mi přirostl k srdci. Já mám naštěstí částečný invalidní důchod a čtyři roky do důchodu, ale co ti ostatní?“ řekla paní Marie.

Spousta žen, které k poslednímu dubnu přijdou o práci, si zatím vůbec neumí představit, co je čeká.

„Ještě nám to nedochází. Dostaneme odstupné na pět měsíců, půl roku můžeme být na podpoře, tak to se nějak zvládne, ale co pak? Nejstarší dcera už naštěstí pracuje, ale mám další dvě děti. To bude hrozné. To si člověk ani neumí představit. Na práci jsem se už ptala, ale není,“ řekla Olga Haukeová.

„Děti už mám sice z domu, takže nejsem v takové situaci jako mladé holky, ale proč mám chodit na úřad práce, když práce není? Je mi sedmačtyřicet a běžte se v mém věku zeptat na práci. Nikdo vás nevezme! A úřad práce? Ten jen posílá na rekvalifikační kurzy. To jsou naprosto vyhozené peníze. Naučí vás tam zapnout a vypnout počítač a k čemu to? Tady si děti dělají školy a nikdo je nechce,“ děsí se budoucnosti paní Věra.

Spolu s jesenickým závodem dostalo ve středu výpověď i tři sta zaměstnanců v Prostějově.

„Management OP Prostějov musel tímto rozhodnutím reagovat především na aktuální ekonomický stav firmy, objem zakázek a nedostatečné provozní financování. Nešlo jej oddalovat, i když zatím nebylo oznámeno usnesení o vyhlášení konkursu, které je pravděpodobné,“ přiblížil situaci mluvčí OP Prostějov Karel Samec.

I nadále pokračuje propad firmy, která věřitelům dluží přes miliardu korun. Jen za první čtvrtletí letošního roku vykázal oděvní podnik ztrátu přesahující sto milionů korun.

„Po předpokládaném usnesení soudu o řešení úpadku formou konkursu bude o dalším vývoji podniku rozhodovat insolvenční správce a věřitelé,“ dodal Samec.