Jiří starší Tunkl z Brníčka a na Zábřeze, jenž žil v letech 1455 až 1494, byl jeden z nejznámějších členů starého moravského panského rodu, jejichž panství patřila svého času k nejvýznamnějším na Moravě. Uznání si získal i jako válečník, ať už ve službách císaře Fridricha III. při obléhání Vídně, nebo později při válkách českého krále Jiřího z Poděbrad s výbojným Matyášem Korvínem. V regionu založil také několik rybníků, z nichž se ale většina nedochovala.

I po pěti stoletích jsou potomci tohoto kdysi významného šlechtického rodu stále hrdí na své předky.

„Povědomí o tom, že jsme potomky významného panského rodu, moravské šlechty z předbělohorské doby, se u nás předávají z generace na generaci. I když samozřejmě po těch mnoha stech letech žijeme každý běžným civilním životem, na svoje předky jsme náležitě hrdí,“ řekl Antonín Tunkl, který je advokátem a žije v jihočeských Dačicích. Jeho bratr Pavel je tajemníkem Svazu dovozců automobilů a žije v Praze.

Tunklové jsou nyní velmi rozvětveným rodem. Potomci středověkých šlechticů nyní žijí v Německu, Švýcarsku, Maďarsku i ve Spojených státech.

Českou větev rodu se podařilo představitelům obce kontaktovat díky rodačce z Brníčka, která se s Pavlem Tunklem setkala v Praze, kde nyní žije a pracuje.

„Při rozhovoru zjistila, že Pavel Tunkl Brníčko zná a jeho kořeny jsou tady u nás. Předala mi na něj kontakt a domluvili jsme se, že se sem rodina přijede podívat,“ popsal starosta Brníčka Jiří Bartoš (nez.), jak se podařilo setkání zprostředkovat.

Rodina Tunklů se o víkendu podívala nejen na zříceniny hradu v Brníčku a do místního kostela, ale také na hrad a zámek v Zábřehu, který byl druhým sídelním místem jejich rodu. V průjezdu zábřežského zámku je dodnes umístěný pískovcový erb Jana staršího Tunkla. Prohlédli si i místní muzeum a zastavili se na silnici mezi Zábřehem a Lesnicí, která stojí na hrázích rybníků, jež založili jejich předkové.

Z návštěvy si odnášeli vesměs kladné pocity. „Hrozně se nám líbí tento kraj, v němž žijí přívětiví lidé. Na hradě v Brníčku se udělala spousta práce. Kdysi zhruba před dvaceti lety jsme tudy projížděli cestou za lyžovačkou v Jeseníkách, ale hrad nebyl přes vzrostlé stromy ani vidět. To se ale změnilo. Budeme se sem velmi rádi vracet,“ podotkl Pavel Tunkl.