Těm nejstarším je dnes skoro osmdesát, jen o málo víc než české měšťanské škole, která byla otevřena v roce 1934; slavila tedy tři čtvrtě století.

Z těch prvních dvanácti dětí, které do ní čeští i němečtí rodiče poslali, už nikdo nežije. Zato pozdější ročníky si setkání po letech pořádně užívaly. Výkřiky „Ahoj! Tebe bych nepoznal!“ nebo naopak „Ahoj! Ty ses vůbec nezměnil“ měly jasně radostný tón.

Škola všem připravila překvapení, za kterým se skrývá více než rok příprav: každá ze 130 absolventských tříd měla vlastní panel s fotografií a seznamem spolužáků. U panelů se tvořily diskutující a vzpomínající hloučky.

„Většina třídních knih a výkazů se v archivu školy dochovala. Jen pro několik nejstarších ročníků jsem musel do okresního archivu,“ komentoval mravenčí práci ředitel Jiří Ševčík.

Školní chodby nabízely také obří výstavu nápaditě seřazených snímků z celé historie školy. Jiří Ševčík připravil také obsáhlý almanach a navíc vytáhl na světlo i výstavu několika set fotografií losinských domů z roku 1937, k nimž před osmi let, ke kulatému výročí obce, připravil současné snímky.

„My se od padesáti let od absolutoria potkáváme už každý rok a náramně si to užíváme. Zjistili jsme, že se máme radši než v době školních let,“ řekla Zdenka Mathauserová, kdysi Rezlerová, která končila školu v roce 1955 a dnes bydlí v Praze. Se školní kamarádkou Jarmilou Pinďákovou s uznáním zavzpomínaly na vynikající ruštinářku Bohumilu Emmerovou. Ta jako nejstarší žijící kantorka na sraz na chvíli také zavítala.

Pětasedmdesátiletý Bohuslav Janiga, který vyšel školu v roce 1949, viděl spolužáky po letech poprvé. „Některé jsem nepoznal, my jsme se nikdy nesešli,“ řekl před fotografií své třídy.

„My pořádáme sraz každý rok poslední květnovou sobotu, letos se nás ze třiceti sešlo osmnáct. Máme třídní internetové stránky a vedeme třídní knihu,“ pochlubila se Marie Uhráková, která zdejší škole zamávala v roce 1953.

„Já byla ze Žárové, do školy jsme v zimě jezdili na lyžích, protože autobusové spojení tehdy nefungovalo,“ zavzpomínala její spolužačka Libuše Machová.

Dnes usedá ve třídách 171 žáků a k dispozici mají nejen starou budovu bývalé německé školy, ale i přístavbu z roku 1985, která prodělává kompletní rekonstrukci. A z nezvykle vtipné výzdoby chodeb je znát, že téhle škole dobrá atmosféra nechybí.