„Vždycky jsem rád objevoval nové prostředí a kraje. Když nešlo vyjet ven, začal jsem se toulat u nás. Jako správný turista pokaždé jinou cestou. Některé mne zavedly na smetiště či k lidem do dvora, jiné do míst, které jsem až dosud znal z úplně jiné perspektivy. To pak přichází na řadu fotoaparát a zápisky, které porovnávám s dostupnými informacemi. A najednou zjistím, že ta polňačka, po které jsem tam dojel, vlastně kdysi byla středověká dálnice,“ zdůvodňuje Miroslav Kobza, proč ho toulání po kraji naplňuje a i po letech stále baví.

A stejně tak to bylo i s jeho zatím poslední knížkou – Putování Zábřežskem po stezkách legend a příběhů. Jako svou druhou vázanou a celkem šestou publikaci vydanou tiskem ji Miroslav Kobza pokřtil poslední únorový den v zábřežské knihovně. Psát o Zábřežsku prý bylo docela složité.

„Jsem rodilý Zábřežan, mám ve městě zarostlé kořeny a myslel jsem si, že o něm a jeho okolí vím všechno. Přesto jsem musel studovat, jít do archívů a historických souvislostí,“ zdůvodňoval Miroslav Kobza, proč vydat knihu trvalo tak dlouho.

Zábřežsko vždy bývalo krajem na pomezí. Střetávalo se zde české osídlení se sudetoněmeckým pohraničím a německým jazykovým ostrovem Hřebečska, což poznamenalo kulturu, zvyky i životní styl obyvatel a modelovalo místní architekturu do nevšední podoby. A to je dodnes jeho největší předností.

„Například od počátku 20. století bylo Zábřežsko výletním místem pro obyvatele Olomoucka, odkud sem spousta lidí jezdila na letní byty. Díky podnikavému mlynáři, který na ně předělal svůj již nefunkční mlýn, tak mimo jiné vznikla sláva nynějšího rekreačního střediska na Bozeňově. Naopak obec Heroltice, které byly ještě před deseti lety zapadlou osadou, dnes díky lyžařskému areálu čelí nátlaku, aby se z ní významná rekreační oblast stala. Naštěstí se tomu místní úspěšně brání,“ komentuje autor nejnovější zjištění.

O Zábřežsku Miroslav Kobza říká, že je to zajímavý kraj, neobjevená lokalita, která si zaslouží zpropagovat. Už kvůli stovkám polních a lesních cest a pěšin, které lákají k objevování. Pokud se prý do nich zamilujete, vydrží vám to až do konce života.

„Když sem přivedu své známé, jsou uchváceni přírodou i památkami. Vadí mi lidé, kteří byli na konci světa, ale kde je tady Svatá trojice neví. A ty výhledy - například z místního kopce Humenec vidíme část Orlických hor, Zábřežskou vrchovinu, Lázek i celý masív Jeseníků. Když se vám podaří vyšlapat k Pobučí nebo na Střemši k Pivonínu, přidá se ještě velká část Hané až po svatý Hostýn. Cyklistické terény kolem Zábřehu proto považuji za jedny z nejlepších široko daleko.“

VLADIMÍRA BARTOŇOVÁ