Desítky aut i autobusů, z nichž největší zástup tvořily polské značky, vyjížděly od rána k poutnímu místu u Zlatých Hor. Stovky věřících si nenechaly ujít společnou modlitbu při stoupání po více jak tříkilometrové křížové cestě.

„Křížová cesta je stěžejní věcí před bohoslužbou. Člověk si může promyslet spoustu věcí a uvědomí si, co pro nás udělal Bůh a co pro něj můžeme udělat my,“ vyznala se Ema Pospíšilová ze Skorošic. Jednu z největších a nejvýznamnějších poutí navštívili i kněží a sestry nejrůznějších kongregací.

„Nemohly jsme tu chybět. Toto je pouť, která má význam pro Čechy, Poláky i Němce,“ uvedla sestra Benilda z řádu Služebnic Panny Marie z Bohumína. Při společné modlitbě sloužili arcibiskupové a biskupové mši ve třech jazycích. Hlavním posláním zlatohorské pouti je totiž sblížení národů. „Navazujeme na tradici poutního místa, které pomohla obnovit víra, sbírka a práce lidí,“ řekl za organizátory otec Stanislav Lekavý. Při pouti se stal nejvýznamnější osobností. Před zraky tisícovek poutníků obdržel na návrh Kruhu přátel česko - německého porozumění cenu Zlatého srdce za svou nezdolnou vůli o sblížení národů. Právě Stanislav Lekavý stál u myšlenky obnovení poutního místa u Zlatých Hor, které komunistický režim nechal srovnat se zemí.

„Mám vědomí, že co je konáno, je konáno pro dobro všech,“ řekl skromně otec Lekavý. Na stavbu nového kostela sesbírali věřící pětadvacet milionů korun. Vysvěcen byl v roce 1995.