Vesnicí sevřenou v horském údolí se prohnala povodeň tak silná, že se o ní mluvilo jako o nejpostiženější obci v celém okrese Šumperk.

„Dodnes nevím, co mě v neděli kolem půl čtvrté ráno vzbudilo. Z okna našeho paneláku jsem viděla, jak voda v zahrádkách za tratí bere skleníky. Vzbudila jsem manžela, a jeli jsme po dědině kontrolovat, co se děje. To už bylo všechno špatně,“ vzpomíná tehdejší starostka Jindřichova Arnoštka Krellerová.

V obci se nejprve snažili čistit mosty. Úsilí to bylo marné, roky nečištěný tok nesl obrovské množství klád a stromů. Prioritou byla záchrana lidí. Kritická situace nastala v Nových Losinách a v osadě Rakousko. Obyvatele bytovek v Rakousku záchranáři evakuovali po laně přes les. Kdo cestu nezvládl, toho musel z obklíčení dravé vody vysvobodit vrtulník.

„První dům v Rakousku má velmi dobré základy a držel vodu. Ty za ním sice mají základ zděný, ale vršek montovaný. Pokud by tam ten první barák nestál, další by byly zničené,“ je přesvědčený současný starosta Jindřichova Josef Langer, jeho rodiče v Rakousku žili.
Střed obce dělil od řeky železniční násep. Voda z něj kousek po kousku ukrajovala. Pokud by se protrhl, voda by ohrozila budovu obecního úřadu, kde tou dobou pobývalo sedmdesát evakuovaných lidí.

Tento článek si dočtete v aktuálním vydání týdeníku Moravský sever. Váš oblíbený týdeník s řadou exkluzivních článků a fotografií ke 20. výročí povodní 1997 je právě v prodeji.