„Z nemocnice jsem v úterý 8. července vlastně utekl, protože zprávy o záplavách byly úděsné a máma zůstala doma sama," říká podnikatel, který provozuje obchod v Nových Losinách u Jindřichova. „Za naším domkem hučí Losinský potok a já jsem tušil, co asi dokáže."

Na okraj Hanušovic dojel Oldřich Žák autem, u mostu při vjezdu do města narazil na rozběsněnou Moravu vylitou z břehů a na zřícený železniční most.

„Projít dál se žádným způsobem nedalo. Dlouho jsem se nerozmýšlel a skočil jsem do ledové vody. Okamžitě mě uchopil proud, cítil jsem, jak mi podrazil nohy a ve vteřině jsem měl hlavu pod vodou. Nevím, jak dlouho jsem byl pod hladinou. Pak jsem narazil na nějakou trubku, vší silou jsem se jí držel a snažil se dostat nahoru. Konečně jsem se mohl nadechnout. Proud mě hnal dál a vyplivl mě na druhém břehu asi padesát metrů od místa, kde jsem skočil do vody," vzpomíná.

Noc přečkal u známých v zatopených Hanušovicích a hned ráno se vydal pěšky dál přes Potůčník a Jindřichov domů. Putoval krajem, který připomínal zemi ze sci-fi románu Den trifidů. Obcházel krátery v silnici, občas šlapal po železničním náspu, několikrát se znovu brodil přes vodu.

„Boty byly za chvíli plné písku. Nohy jsem měl už v polovině těch osmi kilometrů tak rozbité, že mi přes botasky prosakovala krev," popisuje Oldřich Žák strastiplné putování.

Klopýtaje únavou, dorazil k poslední zákrutě před domem a spatřil trojnásobné koryto potoka a nad ním vlající podlahu přístavku. V jediné chvíli se potvrdily jeho obavy: voda odnesla část domu s koupelnou a záchody nejen pro byt, ale i pro budovanou hospodu.

Na litování ani odpočinek však nebyl čas. Už dvě hodiny po návratu startoval nákladní auto a mířil vesnicí vzhůru přes zatopený most a pak lesními cestami, které byly v té chvíli jedinou spojnicí vedoucí z vodou obklíčeného území.

Mířil do Šumperka pro zásoby a cestou přebíral od lidí prázdné propanbutanové bomby, aby je ve městě vyměnil za plné. Už druhý den se však pověst o jeho dobrodružném návratu domů rozšířila, takže ve vsi pak Oldřichu Žákovi dlouho přezdívali Potápěč.