„Na vlastní oči jsem viděla, jak se čelní zdi dvou sousedních domů řítí k zemi. Nikdy nezapomenu na ten zvuk. A na tu hrůzu, jestli se totéž nestane i nám, jestli se pod námi nepropadne podlaha," vzpomíná Dana Stejskalová.

S manželem, jeho maminkou a dvěma dětmi už druhý den přečkávali povodeň v patře domu, přízemí bylo zaplavené. „Provizorní hrázka, kterou jsme postavili na okraji točny, když v neděli 7. července nebezpečně stoupala voda v Moravě, nám nebyla nic platná. Voda přišla z úplně jiné strany. V pondělí byla celá ves pod vodou a do středy voda dál stoupala až do výšky osmdesáti centimetrů," říká Blahomír Stejskal.

Paní Dana Stejskalová ukazuje, kam až v červenci 1997 sahala vodní hladina

Paní Dana Stejskalová ukazuje, kam až v červenci 1997 sahala voda

Jedli to, co zachránili při útěku do patra, nebo to, co přivezli vojáci. Na záchod chodili všichni na jeden kýbl a ten pak prostě vylévali z balkonu do bahnitého proudu. Ve středu začala evakuace.

„Do nakladače jsme nastupovali oknem. Odvezli nás na rozcestí za dědinu a pak musel každý hledat azyl u příbuzných a známých. Já jsem se vrátil ke kamarádovi, jehož dům nebyl zaplavený. Měl jsem strach o kočku a housata, která jsme nechali na půdě. Prase a slepice jsme naštěstí vyexpedovali včas do bezpečí," vzpomíná pan Stejskal.

Místo po zřícených domech v Mitrovicích je dnes prázdné

Místo po zřícených domech v Mitrovicích je dnes prázdné

Stěny nacucané vodou a mrtví králící

Za to, že jejich dům vydržel, i když je taky z nepálených cihel vepřovic, vděčí festovní cementové omítce a kachlovým obkladům. To drželo stěny pohromadě. Ve čtvrtek začala voda klesat a v sobotu se dalo vstoupit do domu a začít uklízet tu bahnitou spoušť. Pohled to byl strašný: pračka zničená, stěny nacucané vodou, na zahradách kolem mrtví králíci a slepice.

„Na Vánoce byla obyvatelná aspoň kuchyň, obývák jsme dali dohromady až za dva roky. Mimo jiné bylo nutné všude osekat omítky a natáhnout nové. V úrovni bydlení nás to hodilo o patnáct let zpátky. Ještě pět let poté mi naskakovala husí kůže, když dva dny pršelo, a záběry záplav v televizi nemůžu vidět dodnes," říká paní Dana.

S vděčností vzpomíná na sbírku, kterou pro její rodinu uspořádali kolegové v Siemensu, a na bezúročnou půjčku, kterou od podniku dostala. Pomoc přišla z několika stran, dokonce i od dobrovolníků, kteří přijeli přiložit ruku k dílu.

„U nás pracoval Jaroslav Romášek z Hřibojed od Hradce Králové. Přihlásil se na obci, přespával v Doubravicích a k nám přicházel ráno jako do práce. Vzpomínáme na něj s vděčností," řekl pan Stejskal.

Moravičany i Mitrovice dnes už chrání nové hráze, ale obyvatelé úplně klidní.

„Je tu štěrkové podloží. Kdyby přišla zase velká voda a zaplavila kraj na více než týden, vytopí nás spodní voda," uzavírá Blahomír Stejskal.

Mitrovice při povodni v roce 1997

Mitrovice při povodni v roce 1997


Mitrovice v roce 2012

Mitrovice v roce 2012