Radek Trsťan nastoupil k celní správě v roce 1991. Bylo mu pětadvacet let.
„Tehdy jsem netušil, že nějaká celní správa existuje. Máma mi říkala, že berou nějaké celníky na celní stanici. Odpověděl jsem jí, že do uniformy v životě nepůjdu. Dodnes jí děkuji, že mě k tomu dotlačila. Byla to výborná práce,“ říká.
Jeho prvním působištěm byla stanice v Žulové. Součástí jeho práce byla hlídková činnost přímo na hranicích. Tedy pobyt v horském lesnatém terénu na čerstvém vzduchu.
„Než jsme dostali auto, chodili jsme pěšky. Zprvu jsme chodili v civilu, pak nám dali takové trochu legrační zelené uniformy, kolem roku 1997 jsme dostali modré. Korzovali jsme po hranici, třeba od jedné do pěti hodin odpoledne. V zimě na běžkách. Byla to s trochou nadsázky placená turistika,“ popisuje muž.
Místo celnice jen buňka
Ve službě prožíval i rozdělení Československa v roce 1993.
„Z Jesenicka nás na novou hranici přijel celý autobus celníků. Já jsem sloužil v Horní Lidči. Hned druhého ledna jsme začali kontrolovat zboží a lidi. Nebylo tam nic, jen buňka postavená v poli. Různě jsme tam postávali, stůl a židle nám tam přivezli až druhý den. Postupně se postavily celnice, které jsou dnes nevyužité,“ vzpomíná bývalý celník.
Nový hraniční přechod vznikl i na Javornicku. Do Bílého Potoka nastoupil Radek Trsťan hned po jeho otevření v roce 1996. Zpočátku přechod sloužil jen pro pěší a osobní auta.
„Na Bílém Potoku byl spíš turistický ruch. Poláci domů hodně vozili alkohol, který u nás byl levný. Často chodili pěšky, občas se snažili lahve pronést polem přes kukuřici,“ popisuje s úsměvem dnešní starosta Žulové.
2004? Konec, šli jsme o půlnoci domů
Po vstupu do Evropské unie v květnu 2004 on i jeho kolegové ze dne na den z přechodu zmizeli. Zůstali jen policisté, a to do vstupu Česka do Schengenského prostoru.
„O půlnoci jsme jako celní správa přechod opustili a šli jsme domů. Byli jsme propuštěni. Dodnes prožívám nostalgii, když přes Bílý Potok jedu na Polsko. Vzpomínám, jak jsem tam na hranici sloužil. Ty budovy tam pořád stojí,“ poznamenává Radek Trsťan.
Připomíná, že díky tehdejšímu systému existovala kontrola osob a zboží.
„Přes náš přechod byl absolutní zákaz převážet rostlinné zboží, brambory a syrové maso. Na velkých přechodech byla veterinární kontrola a fytokontrola. Když takové zboží jelo kamionem, brali podle mě hned vzorky a maso se k nám dostalo čisté,“ uzavírá.
