„Jako Karlštejn má Noc na Karlštejně, jako Bouzov má pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, tak mají Velké Losiny Kladivo na čarodějnice. Že se na tomto zámku stala řada dalších věcí, je ve stínu toho, že zde byl natočen film s touto tematikou,“ řekl správce zámeckého depozitáře Jiří Doupal. Na zámku Velké Losiny, v jeho okolí nebo sakristii místního kostela je vznikla více než polovina filmu.

Na výstavě v zámeckém letohrádku lidé uvidí programy kin v regionu, které Kladivo před padesáti lety jako filmovou novinku uváděly, nebo řadu fotografií z natáčení. Toho se mimochodem účastnili někteří místní lidé, role komparsistů obsadili šumperští herci. Největší raritou je více než dvacítka originálních kostýmů, které herci nosili při natáčení.

„Byly použity pouze při natáčení Kladiva na čarodějnice a téměř padesát let je nikdo neviděl. Uložené byly v depozitáři barrandovských filmových studií,“ poznamenal Jiří Doupal.

Ostnaté křeslo

Výstavnímu prostoru dominuje ostnaté křeslo. Je jedinou rekvizitou, která se po natáčení na zámku dochovala. Během let prodělalo složitou cestu. Nejprve bylo umístěno v expozici v druhém patře, nakonec skončilo ve sklepě.

„Ve filmu figuruje ve dvou záběrech, to je dohromady ani ne minuta. Vyrobit jej a hlavně ty ostny přitom dalo týdny práce. Tento typ mučicích nástrojů sice skutečně existoval, ale na severní Moravě se nepoužíval. Je to typicky španělská záležitost,“ poznamenal Jiří Doupal.

Film Kladivo na čarodějnice se natáčel v dubnu 1969, tedy v době krátce po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, upálení Jana Palacha a Jana Zajíce. Natočil jej režisér Otakar Vávra podle stejnojmenného románu Václava Kaplického. Po umělecké stránce jde o velmi kvalitní dílo, faktograficky se v některých ohledech odchyluje od historických faktů. Film je i jistou analogií s politickými procesy padesátých let dvacátého století, jejichž hrůza v době vzniku snímku vycházela najevo.