„Z nemocnice jsem v úterý 8. července vlastně utekl, protože zprávy o záplavách doma byly úděsné a máma zůstala doma sama. Za naším domkem hučí Losinský potok a já jsem tušil, co asi dokáže,“ říká podnikatel, který společně se svou matkou provozoval v roce 1997 obchod v Nových Losinách, osadě patřící pod správu Jindřichova. Na okraj Hanušovic dojel Oldřich Žák autem. U mostu při vjezdu do města narazil na rozběsněnou Moravu vylitou z břehů a na zřícený železniční most.

„Projet dál se žádným způsobem nedalo. Dlouho jsem se nerozmýšlel a skočil jsem do ledové vody. Okamžitě mě uchopil proud, cítil jsem, jak mi podrazil nohy a ve vteřině jsem měl hlavu pod vodou. Nevím, jak dlouho jsem byl pod hladinou. Pak jsem narazil na nějakou trubku, vší silou jsem jí držel a snažil se dostat nahoru. Konečně jsem se mohl nadechnout. Proud mě hnal dál a vyplivl mě na druhém břehu asi padesát metrů od místa, kde jsem skočil do vody,“ popisuje drama Oldřich Žák. Noc přečkal u známých v zatopených Hanušovicích a hned ráno se vydal pěšky dál přes Potůčník a Jindřichov domů. Putoval krajem, který připomínal zemi ze sci-fi románu Den trifidů. Obcházel krátery v silnici, občas šlapal po železničním náspu, několikrát se znovu brodil přes vodu. „Boty byly za chvíli plné písku. Nohy jsem měl už v polovině těch osmi kilometrů tak rozbité, že mi přes botasky prosakovala krev,“ vzpomíná O. Žák na strastiplné putování. Klopýtaje únavou dorazil k poslední zákrutě před svým domem a spatřil trojnásobné koryto potoka a nad ním vlající podlahu přístavku. V jediné chvíli se potvrdily jeho obavy: Voda odnesla část domu s koupelnou a záchody nejen pro byt, ale i pro budovanou hospodu.

Na litování ani odpočinek nebyl čas. Už dvě hodiny po návratu startoval nákladní auto a mířil vesnicí vzhůru přes zatopený most a pak lesními cestami, které byly v té chvíli jedinou spojnicí vedoucí z vodou obklíčeného území. Mířil do Šumperka pro zásoby a cestou přebíral od lidí prázdné propanbutanové bomby, aby je ve městě vyměnil za plné. Už druhý den se však pověst o jeho dobrodružném návratu domů rozšířila, takže ve vsi pak Oldřichu Žákovi dlouho přezdívali Potápěč.