Stojím na louce kousek od česko-polské hranice. „Už v roce 2016 jsem pod tímto velkým dubem vytvořil čtyři drobné tůňky. V rámci tohoto stavebního projektu budeme pokračovat v lese, kde je suché koryto. V něm opět zadržíme vodu hrázkami,“ ukazuje Juraj Grňo.  Je předsedou spolku Silezika, který tůně díky evropským dotacím z operačního programu Životní prostředí nechává budovat.

Na louce na dvou místech skryl bagr zeminu. Vzniknou zde tůně.

„Nateče do nich voda, která by jinak odtekla do Polska. Polákům vodu dáme, ale ještě nám tu poslouží. Průsakem za hranice se jí určité množství dostane. Část se tu vypaří, vytvoří se z ní rosa. Životní prostředí by tu mělo získat lepší ráz,“ vysvětluje Juraj Grňo. Zároveň vyzdvihuje roli Města Vidnava a místní farnosti, potažmo Diecéze ostravsko-opavské. Místní samospráva a církev daly k dispozici pozemky, na nichž nádrže rostou.

Objekty, které zadrží vodu

Procházíme lesem a po chvíli se dostáváme na malé prostranství u silnice silnicí. V náspu zeje velká roura. Při velkém dešti právě ní odtékala voda z celého tohoto území. Po dokončení úprav by betonovou skruží ideálně žádná proudit neměla.

„V této trase původně tekl potůček. My tu vytvoříme objekty, které zadrží vodu. Jejich objem zhruba odpovídá množství, které spočítali vodohospodáři, že odteče při extrémní srážce. Pokud na toto území napadne za dvacet čtyři hodin sto milimetrů srážek, čítá to deset tisíc kubíků. Objem opatření máme zhruba v této velikosti,“ objasnil Juraj Grňo.

Podobnou soustavu nádrží nechal spolek vybudovat v nedaleké Staré Červené Vodě. Tam je objem tůní nižší, než by odpovídalo sběrné ploše. Při velkém dešti tak část vody odteče z území pryč. U Vidnavy se nádrže naplní jednou za čas, měly by však zabránit nárazovému odtoku.

Vyraší při nasycení pramínek?

„Pokud by tyto nádrže byly hotové na konci června, naplnily by se. To spadlo dvakrát více srážek, než je průměr. Tato opatření jsou důležitá i v rocích jako je ten letošní, kdy máme docela hodně vody. Dokážeme díky nim reagovat na změnu distribuce srážek. Že nám čtyři měsíce neprší a chybějící množství vody pak naprší za měsíc nebo dva,“ popisuje Juraj Grňo.

Voda z nádrží se má postupně zasakovat a sytit půdu a toky pod nimi. „Až se ty jámy nahoře naplní a půdní profil se po delší době nasytí, bude zajímavé pozorovat, co se bude dít z hydrologického hlediska. Jestli nám tu někde nevyraší pramínek,“ dodává Juraj Grňo.

Obdobná opatření k zadržení vody v krajině by byla potřebná po celé republice. Většinou však tomu brání neochota vlastníků dát k dispozici potřebné pozemky. Aktivnější roli by musel hrát stát, například výměnou parcel v rámci pozemkových úprav.