Zatímco celostátní hrubá mzda činila na konci loňského roku 23 435, v Olomouckém kraji se vyšplhala na 20 130 korun. Podle ukazatelů z předešlých let je Jesenicko v porovnání s krajem na tom ještě o několik tisíc hůře a stojí na samém dně žebříčků.

Podle informací z Okresní hospodářské komory Jeseník se loni v regionu vyšplhala hrubá mzda jen na 15 768 korun. Hodně se na situaci podepisuje sezonní práce v lesnictví, zemědělství či stavebnictví. Situace došla tak daleko, že lidé žadoní i o minimálně placenou práci u obcí.

„Kdo ty peníze má, o kterých se hovoří ve statistikách? Chtěl bych vědět, na jaký průměrný plat bychom se dostali, kdyby se odečetli podnikatelé, úředníci a počítali by se jen pracující a obyčejní dělníci. To by ani deset tisíc nebylo,“ prohlásil pan Otakar ze Staré Červené Vody.

Na jednu stranu firmy na Jesenicku lamentují, že jim chybějí zkušení řemeslníci, ovšem platy, které by jim zaměstnance přitáhly, nenabídnou. „Zedníky platíme téměř zlatem, ale nejsou,“ stěžovala si personalistka jedné z významných stavebních firem Jesenicka. „Vyučený zedník, který je u nás pár let, je zkušený a udělá si pár přesčasů, má i sedmnáct hrubého,“ vysvětlila pojem zlata.

„Je to směšné. Když si chce člověk vydělat, musí jet pryč,“ řekl dvaačtyřicetiletý zedník z Mikulovic.

Paní Jana má hodně problémů zachovat klid, když v otázce platu uslyší slova, že na Jesenicko její mzda není nejhorší.

„Co je to za nesmysl? Jak to, že při stejném zaměstnání a stejně odvedené práci mám o tisíce korun méně než třeba člověk v Praze? Copak mám jiný žaludek, mám jiné potřeby?“ zlobí se maminka dvou dětí. „Děti rostou a ještě jsem je nemohla vzít ani k moři. Vždyť pro nás je po zaplacení všech složenek i kino luxusem,“ říká žena.

Dodává, že člověk dojíždějící za prací do města, musí počítat s tím, že jej cestování přijde na tisíce. „Za dopravu do práce a do škol dáme téměř čtyři tisíce korun. Jako každý, kdo opravuje dům, máme spoustu půjček, jinak to nejde. Ušetřit se snažíme, jak se dá,“ dodává Jana. Trpký úsměv u ní vyvolá rada, že může dům prodat a odstěhovat se za lepším.

„Domy se prodávají podle lokality. My jsme už do oprav vložili jen v materiálu více než milion a roky to budeme splácet, když ale přišel odhadce kvůli hypotéce, nenabídl nám za dům ani čtyři sta tisíc korun. Prý, kdybychom byli blízko lyžařského střediska, hodnota objektu by stoupla i na dva miliony korun,“ krčí rameny žena.

Lidé na vesnici často počítají každou korunu. V první řadě si člověk musí pečivo objednat dopředu, protože majitel prodejny si nedovolí vzít nic navíc. Nenadálá návštěva je problém. Rodina musí mít v zásobě dobroty na pohoštění, protože jen tak si vyběhnout nakoupit nejde. Při porovnání cen ve vesnických obchodech a supermarketech se kupujícím protáčejí panenky. Při větším nákupu jde rozdíl do stokorun, měsíční i do tisíců.

„Buď jdeme do obchodu, který je nejdražší, nebo musíme jet do Jeseníku. Stojí to čas a peníze, ale jet musíme, protože ceny v malém obchodě bychom z důchodu neutáhli,“ řekl k cenám Otakar Vlček ze Staré Červené Vody.