„U vymáhání poplatku za psy je úspěšnost vymáhání vyšší než u poplatku za odpady. Důvodem je, že plátci za odpady jsou i nezletilé děti a možnosti vymáhání u těchto neplatičů do doby dovršení jejich plnoletosti, jsou velmi omezené,“ vysvětlila mluvčí šumperské radnice Andrea Jahnová. Zatímco u platby za popelnice radnice automaticky zasílá složenky všem osobám, které jsou v bytě přihlášeny, u majitelů psů je odkázána na jejich slušnost.

„Platí ti, kteří svého psa přihlásí. Kontrolovat to lze jen velmi těžko, mnoho lidí tvrdí, že pes není jejich a mají jej doma jen chvíli. Poplatky za psy nejsou tak významné, aby se na důsledné kontroly vyplatilo vyčlenit člověka,“ řekl tajemník úřadu Petr Holub. Za psa v bytových domech by majitelé měli platit tisíc korun ročně, podstatně menší je poplatek, pokud čtyřnožec žije v rodinném domku. Při vymáhání dluhů postupuje radnice obvyklým způsobem. Po dvou upomínkách nechá exekučně pohledávky srazit z účtu, mzdy nebo důchodu. Poslední možností je pak soudní projednání dluhu. Soudce může nařídit i prodej movitých věcí. „Podle mých zkušeností většina lidí zareaguje na první upomínku, takže číslo o počtu dlužníků může být nyní zavádějící. A pak jsou také ti, od kterých je vymáhání poplatku takřka nemožné, například bezdomovci,“ řekl Vladimír Hošek z odboru životního prostředí šumperské radnice.

Dříve byla platba za popelnice běžnou položkou vyúčtování služeb, před několika lety se ale systém změnil. Za popelnice platí každá domácnost v Šumperku podle počtu osob, které v bytě žijí. Za jednu osobu je to 492 korun za rok, pokud někdo vlastní popelnici, je to o padesátikorunu méně.
Město i tak musí svoz odpadu několika miliony korun dotovat, zvláště provoz sběrného dvora v Anglické ulici i svoz většího odpadu, který se koná dvakrát do roka. „Jeden sběrný dvůr navíc již pro občany města kapacitně přestává stačit, proto je v plánu vybudování druhého v Příčné ulici,“ dodal ekolog Hošek.