Přízemní selské stavení se nacházelo v „esíčku“ ve směru na Jeseník za křižovatkou u obecního úřadu. Stálo těsně u silnice první třídy a kolemjdoucí mohl upoutat typickou architekturou i výzdobou ve štítu.

„V prosinci tu rozdělali střechu. Zkraje to vypadalo, že budou měnit krytinu, ale najednou byl během pár dní celý dům pryč. Teď je na jeho místě rozhrnutý štěrk,“ poznamenala Jana Kučerová, která místem denně projíždí.

Rozměrný reklamní pylon uprostřed přechodu v ulici ČSA v Zábřehu.
Místo nelegálního reklamního poutače v Zábřehu možná odstraní přechod

Podle Jana Tomíčka, který se dlouhodobě zabývá lidovým stavitelstvím na Šumpersku, byl dům nejstarší památkou lidového klasicismu v Podesní.

„Výjimečné zde bylo vročení, dnes nemáme žádný datovaný dům ve štítu z tohoto období, natož se štukovou výzdobou. Byl velký, což vypovídalo o movitosti stavebníka. Tato ikona při cestě údolím Desné je uváděna v několika publikacích, včetně populární knihy Historické toulky Šumperskem od Drahomíra Polácha,“ řekl.

Majitel dům převedl zdarma na obec

Dům číslo popisné 147 nebyl od poloviny roku 2019 obydlen. Zbořit jej nechala obec Rapotín. Na ni budovu bezúplatně převedl předchozí majitel za účelem demolice a následné výstavby chodníku podél silnice.

Obec argumentuje, že nemovitost byla ve špatném technickém stavu a zároveň nevhodně umístěna. „Na základě této skutečnosti se původní majitel rozhodl převést nemovitost na obec pro výstavbu nového chodníku po odstranění stavby,“ uvedla referentka výstavby obce Darina Franková.

Kácení lip na Priessnitzově ulici v Jeseníku.
Podél cesty do jesenických lázní padla dvacítka lip. Uvolnily místo chodníku

Statik na budovu v červenci 2021 vypracoval posudek. „Dle posudku statika byl objekt nevhodný k bydlení i k rekonstrukci. Zdivo bylo narušeno trhlinami, objekt nebyl izolován proti zemní vlhkosti, dřevěné konstrukce byly narušeny hnilobou a dřevokazným hmyzem. Základy objektu byly z kamenné rovnaniny. Silný provoz v těsné blízkosti domu způsoboval citelné otřesy konstrukcí a hluk,“ přiblížila Darina Franková.

Jan Tomíček považuje za absurdní, že byl dům zbořen za pomoci ministerské dotace. Z celkových nákladů ve výši 1,7 milionu korun má dotace z ministerstva pokrýt tři pětiny způsobilých výdajů.

Památkovou ochranu budova neměla

Ministerstvo při posuzování žádostí o dotací z programu na podporu revitalizace území řeší, zda je stavba zapsána na seznam kulturních památek. Dům v Rapotíně památkovou ochranu neměl.

Stará radnice v Zábřehu, leden 2024
Z ostudné radnice v Zábřehu má být centrum inovací. Proměna bude drahá

„V žádosti o dotaci obec dokládá, že daná stavba není zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek. Kdyby byla, musel by dát souhlas k demolici i památkový ústav. Bez toho by obec nedostala demoliční výměr od stavebního úřadu. V dostupném veřejném seznamu kulturních památek jsme daný dům nedohledali,“ uvedla mluvčí ministerstva Veronika Hešíková.

Faktem je, že „esíčko“ je jediný úsek podél silnice první třídy, kde v Rapotíně chybí chodník. Chůze po okraji cesty je kvůli množství aut velmi nebezpečná. Obec tak pro chodce zůstává rozdělená na dvě poloviny. Jedinou možností, jak nebezpečný úsek obejít, je ulicí Na Soutoku.

Jan Tomíček komentoval demolici jako brutální způsob rozhodnutí zastupitelstva a starosty. Situace by se podle něj dala řešit i jinak.

Nákupní zóna v Šumperku - Temenici.
Nákupní zóna v Temenici brzy otevře. Zjistili jsme, jaké zde budou obchody

„Vidět hodnotu v postavení chodníku a zbořit nejcennější dům v obci je tragédie, je přece potřeba hledat řešení. Region chce stavět na rozvoji turistiky a přitom to podstatné si zničí,“ uvedl Tomíček, předseda Společnosti Isidora Korgera. Isidor Korger byl zednický mistr, který v první polovině 19. století vytvořil na Šumpersku řadu cenných fasád.

Jan Tomíček se lidovým stavitelstvím na Šumpersku zabývá dvě desetiletí, podílí se na opravě historických fasád, v tomto stylu vytváří i fasády nové. „Za posledních dvacet let byla na území, kde se stavěly, zbořena řada historicky cenných domů. Je to tristní stav. Památkově zapsaných jich jsou jednotky a zbytek nemá žádnou ochranu. Padají jako strom za stromem,“ posteskl si.

V Kolšově se podařilo historický dům zachránit

Jako příklad vzorného přístupu zmínil dům od mistra Korgera v Kolšově. „Mohl dopadnout stejně jako ten v Rapotíně. Byl ještě v horším stavu, fasáda byla úplně zničená, měl statické poruchy, byla na něm provedena řada nevhodných úprav. Ale majitelé vše přebudovali do původního stavu, byť to bylo technicky velmi komplikované, a dnes je to perla lidové architektury. Považuji za neuvěřitelnou věc, jak se k tomu postavili,“ doplnil.

Rekonstruovaný dům Isidora Korgera v Kolšově.Rekonstruovaný dům Isidora Korgera v Kolšově.Zdroj: Deník/ Redakce

Starosta Rapotína Bohuslav Hudec se v případu zbouraného domu odvolal na posudek statika. „Sám mám rád historii a památky, proto i kostel v Rapotíně je skoro ze sta procent opraven z obecních peněz. Ale sám statik konstatoval, že pokud chceme tu budovu zachovat, máme ji zbořit a postavit znovu,“ poznamenal ke stavu budovy.

Navrhl originální řešení, jak by mohl dům zůstat zachován a zároveň mohla vzniknout cyklostezka.

„Uvažovali jsme nad variantou, že by cyklostezka vedla budovou, jenže náklady na rekonstrukci, respektive výstavbu nové budovy by daleko přesáhly finanční prostředky vložené do demolice. Máme fotodokumentaci budovy. Mrzí mě to, ale můj návrh, že by cyklostezka vedla skrz tu budovu, nebyl ze statických a jiných důvodů přijat,“ doplnil starosta Hudec.

Původní majitel: Bez pozemku s domem nešlo nic dělat

Deník po vydání článku kontaktoval i původní majitel domu. Potvrdil, že dům byl ve špatném technickém stavu. Během jeho života byl několikrát vytopen, na demolici byl navržen už za éry komunismu.

Největším problémem však bylo, že pozemek pod domem patřil státu. Ten nebyl ochoten majiteli domu parcelu prodat, navrhoval jen drahý pronájem.

„Kdyby byl dům majetkově čistý, tak bych tam s manželkou bydlel. Bez pozemku bych ho ani nemohl prodat. Myslíte, že mě to neštvalo, když se boural? Vždyť jsem se tam narodil, chodil jsem tam za maminkou,“ svěřil se Deníku Josef Matys.