U Muzea rapotínské sklárny stojí o čtvrtém dubnovém víkendu malá pec. Střídá se u ní několik sklářů, jejichž práci pozoruje skupina návštěvníků.

„První parta sklářů se utvořila, když byla pořízena tato pec. Bývalý starosta Žerníček měl zájem, aby se tato tradice rozšiřovala. Původní sklářská parta ale skončila s covidem. Snažíme se to omladit,“ vypráví jeden z nadšenců u pece Richard Kalina.

Spolek sklářů Rapotín funguje zhruba rok. Tvoří ho čtyři dobrovolníci, kteří mají své zaměstnání a sklářství jako koníček. Obec financuje suroviny, plyn na vytápění, zázemí jim poskytuje přilehlé muzeum. Základům řemesla se naučili loni na jaře na týdenním kurzu vedeném profesionálním sklářem.

Další informace se snaží získat od někdejších zaměstnanců místního závodu.

„Obcházíme staré skláře nebo oni navštěvují naše akce. Nevýhodou je, že nechtějí nic říct. Jsou to tajnůstkáři, všechno si schovávají. Snažíme se od nich získat informace, zapisujeme si je, snažíme si je předávat a vyzkoušet. Když je poprosíme, většinou nám informace dají,“ říká Richard Kalina.

Srdcem zdejšího dění je pec. Tedy spíše pícka, mobilní aparát vytápěný propan-butanem. Její rozpálení trvá tři a půl hodiny, pojme zhruba deset kilo skla. Rapotínští skláři nejraději využívají křišťál neboli kalíškovinu, která se taví při teplotě 1250 stupňů.

„Říká se, že sklo má při roztavení konzistenci i podobu hustšího medu. Lesní sklo má příměs železitého písku, tím pádem je nazelenalé, křišťál je bílý. Barva a tuhost skla jsou specifické pro daný druh,“ líčí muž v režné košili.

Foukání a tvarování skla členové spolku předvádějí zhruba jednou měsíčně, dubnová akce byla už jejich sedmá. Pod jejich rukama vznikají skleničky, ale i různá těžítka, zvířátka nebo kytičky.

„Včera jsem zkoušel zapékat drátěnku. Dá se z ní udělat růžička. Sklo se zbarvilo do zelena, protože drátěnka je železná. Zkoušeli jsme vyrábět klasické skleněnky, kuličky, protože to ale byla větší hmota, praskly. Byl ale krásně patrný jejich řez. Nejde nám splnit limit počtu výrobků. My si tak hrajeme,“ dodává k neobvyklé zálibě Richard Kalina.

Sklárna v Rapotíně vznikla v roce 1829. Jako první v Rakousko-Uhersku vyráběla lisované sklo. Z malé hutě vznikl rozsáhlý podnik s pobočkami v Německu, na Slovensku a v Čechách.

Závod se postupně orientoval na výrobu osvětlovacího skla. Po druhé světové válce začal jako první tvarovat ploché sklo. Podnik tak opouštěly například laboratorní Petriho misky. V 70. a 80. letech pracovalo ve sklárně přes osm stovek zaměstnanců. Sklárna definitivně ukončila výrobu v únoru 2009.

Dnes je areál rozprodán mezi různé vlastníky. Funguje zde například bioplynová stanice, kartonážka nebo výrobce kalených a lepených skel.