O vítězi rozhodl věřitelský výbor spolu se správcem konkurzní podstaty firmy RapoSklo 16. září. Podrobnosti zatím nejsou k dispozici.
„Jakou cenu vítěz nabídl a kolik bylo zájemců, to ještě nezveřejníme. Příští týden bychom měli podepsat kupní smlouvu a kupec má pak třicet dnů na složení nabídnuté ceny. Nesdělil nám, zda chce obnovit sklářskou výrobu, či má jiné záměry. Snad se to dozvíme při dalších jednáních,“ řekla Dana Richterová z týmu správce konkurzní podstaty.
Pokud by kupec cenu v termínu nezaplatil, přijde o kauci ve výši jednoho milionu korun. Všichni doufají, že se nezopakuje případ z Brna, kdy kupci oželeli kauci, aby v dalším kole získali majetek podstatně levněji.
Majetek společnosti RapoSklo tvoří téměř sto tisíc metrů čtverečních pozemků a budov včetně strojů, zásob a ochranné známky. Firmu, která by letos oslavila 180 let od svého založení, poslal soud do konkurzu v květnu 2008. S pohledávkami za 155 milionů korun se přihlásilo 205 věřitelů. Výroba definitivně skončila letos v únoru a o práci přišlo 120 lidí.
„Kdyby nový majitel obnovil výrobu, bylo by to vítězství i pro obecní kasu. Velká část obyvatel sídliště s obecními byty totiž pracovala právě ve sklárně. Teď jsou lidé bez práce a nemají na nájemné; řešíme to s nimi splátkovými kalendáři,“ uvedl místostarosta Rapotína Josef Mikulec.
O práci přišel v únoru i František Kašík, který ve sklárně pracoval devětačtyřicet let. Přiznává, že odchod nesl těžce, a kdyby byla šance, okamžitě by se do podniku vrátil. Řemeslo se v jeho rodině předávalo z generace na generaci, brusičem skla tu byl Kašíkův děd i otec.
„Nastoupil jsem v roce 1960 jako učeň, pak jsem si udělal sklářskou průmyslovku a v podniku jsem prošel všemi posty od předáka dílny, přes mistra, vedoucího provozu až po výrobně technického náměstka,“ řekl František Kašík a dodal: „Je mi těžko, když jedu kolem sklárny a vidím, jak chátrá. Snad se sklářské pece znovu rozhoří.“
Historie firmy začala v roce 1829. V šedesátých letech minulého století, kdy podnik Rapotínské sklárny prošel velkou modernizací a výstavbou, tu pracovalo 830 lidí. Vedle ručně foukaného skla se tu vyrábělo ohýbané a laboratorní sklo. V roce 1992 firmu zprivatizoval podnikatel Vítězslav Kvapil a v roce 2000 ji poslal soud poprvé do konkurzu.
O dva roky později koupila sklárnu v dražbě česko-italská společnost, byl otevřen i sklářský učební obor. V roce 2004 se podnik začal zadlužovat, potýkal se s růstem cen energií, konkurencí levného zboží z Číny a Polska i s nedostatkem kvalifikovaných sklářů. Loni v květnu skončila firma podruhé v konkurzu.
„Pokud by nový majitel chtěl znovu rozjet ruční a poloautomatickou sklářskou výrobu, potřebuje velké množství lidí. Aby se výroba vyplatila, musí se pracovat v třísměnném provozu, protože pec nesmí vychladnout,“ řekl František Kašík.