Ve 102 městech, obcích a osadách děkanátu vyrazilo do ulic v kostýmech Tří králů 315 skupinek, poslední 14. ledna mimo jiné v Janoslavicích.

„Dvě nejbohatší pokladničky pocházejí z Loštic. Úplně největší částka - 18 089 korun - se vysypala s kasičky, s níž koledovala Ludmila Schwarzová. Druhou nejvyšší sumu, 13 376 korun, vykoledoval při své obchůzce Jan Malík,“ informoval ředitel Charity Zábřeh Jiří Karger.

Průměrný zisk na pokladničku byl 3681 korun. Je to méně než v minulých letech, což zřejmě souvisí s menšími příjmy domácností a současně s nejistotou a obavami z chystaných reforem.

„Menší výtěžek na pokladničku byl ale vyvážen tím, že chodilo víc skupin a že jsme opravdu důkladně pokryli celý region. Tam, kde nebylo možné najít vedoucího skupinky, na příklad v Pobučí, stačilo v místě zapůjčit jen děti, ochotného vedoucího jsme sehnali jinde,“ řekl Jiří Karger.

Nejčastějším platidlem byly tradičně kovové dvacetikoruny; lidé jich koledníkům věnovali celkem 6 505. Druhé nejčastěji darované byly padesátikoruny; rukama sčítací komise jich prošlo celkem 5 237 kusů.

Sčítací komisi příjemně překvapila důvěra dárců, kteří věnovali i velmi cenné bankovky. V kasičkách leželo devět dvoutisícikorun a osmdesát tisícovek. Objevilo se i 33 euro a také polské zloté. Nechyběly ani neplatné české haléře, slovenské koruny, penny, franky a dináry. Současně s penězi Charita tradičně sbírala i náměty na konkrétní pomoc z výtěžku sbírky.

Dříve bylo koledování výsadou chudých dětí. Dnes nekoledují chudí, ale koleduje se pro chudé, výtěžek je určen výhradně na podporu a pomoc lidem v nouzi, postižené, nemocné, seniory, lidi opuštěné nebo bez domova, matky s dětmi v tísni a podobně.

„Chudoba má totiž v každé době novou, aktualizovanou podobu. Nemalý díl také letos poputuje do zahraničí, lidem, které postihne nějaká přírodní či humanitární katastrofa,“ uvedl ředitel Charity Zábřeh a poděkoval všem, kdo přiložili ruku k dílu.


„Být koledníkem není vůbec jednoduché. Člověk musí nejprve přesvědčit sám sebe, překonat přirozenou pohodlnost a současně mít odvahu vyrovnat se i s odmítnutím nebo podrážděnou reakcí. Těch je ale rok od roku méně,“ uzavřel Jiří Karger.