V obsáhlém rozhovoru Deníku profesor Martin Procházka například prozradil, jaké jsou slabiny druhé nejstarší univerzity v ČR, jak vnímal nečekanou rezignaci svého předchůdce Jaroslava Millera, či co vidí jako prioritu svého vedení. 

Jak dlouho jste spjatý s Univerzitou Palackého?
S určitou nadsázkou bych mohl říct, že jsem s univerzitou téměř srostlý, působím na ní více než tři desítky let. Nejdříve jsem začínal jako student medicíny, což bylo ještě v roce 1988, tenkrát měla univerzita čtyři fakulty a do pěti tisíc studentů, dnes jich má dvaadvacet tisíc a čtyři tisíce zaměstnanců. Před rokem listopadem 1989, tedy před Sametovou revolucí jsme vůbec neměli tušení, co jsou akademické svobody a jak fungují akademické senáty. Bylo pak velmi zajímavé prožívat tu proměnu naší alma mater ve standardní univerzitu západního typu.

Od studenta jste to tedy dotáhl až k vedení celé univerzity.
Po úspěšném absolvování studia jsem vedle své lékařské práce na Porodnicko-gynekologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc postupně budoval i svou akademickou kariéru. Vždy jsem se rád kromě medicínské praxe věnoval také studentům, což dodnes považuji za velmi důležitou součást mého pracovního života.

Jak na tato léta vzpomínáte?
Bavila mě každá fáze univerzity, kterou jsem zde zažil. Například doba rozvoje, kdy se postavila velká vědecká centra, to byly úspěšné roky. Také uplynulé období, přestože je tam kříž sporu o vědecký ústav Catrin, bylo úspěšné. Svědčí o tom i hodnocení vědy a výzkumu na celostátní úrovni a vzestup UP v žebříčcích akademických ústavů.

Váš předchůdce, rektor Jaroslav Miller, koncem loňského roku ohlásil rezignaci. Překvapilo vás to?
Musím přiznat, že mě rezignace profesora Millera překvapila. Jeho odstoupení nečekal asi nikdo, zvláště když do konce jeho druhého volebního období zbýval jediný rok. Předpokládal jsem tedy, že volební období dokončí. Návrhy na jeho odvolání sice zazněly, ale jsem přesvědčený, že v případě reálného hlasování v akademickém senátu by k němu nedošlo.

Kdy jste se rozhodl ucházet se o jeho funkci?
O kandidatuře jsem začal uvažovat až v okamžiku, kdy Jaroslav Miller oznámil své rozhodnutí odejít z pozice rektora. Byl jsem odhodlaný univerzitě pomoci a ten elán mě stále neopouští. Baví mě práce s lidmi a rád bych pro naši alma mater udělal to nejlepší, co bude v mých silách.

S jakými vizemi jste kandidoval a posléze převzal rektorát?
Velkým úkolem bude zklidnění situace na univerzitě. Především je teď nutné se zaměřit na návrat studentů na univerzitu a také vyřešit spory kolem vysokoškolského ústavu, které trápí akademickou obec už dva roky. Určitě chci jako rektor více dbát na zkvalitnění výuky. Naši studenti jsou vlastně uživateli univerzity, musíme proto reagovat na jejich potřeby a získávat od nich zpětnou vazbu. Proto bude důležité, abychom je více vtáhli do hry.

Co tím myslíte?
Chtěl bych například doplnit kolegium rektora o studentské zástupce, významně posílit komunikaci se studentskými spolky a organizacemi. Studenti by měli univerzitu vnímat jako svou a měli by mít chuť a také možnosti se spolupodílet na rozhodování a jejím směřování. Byl bych také rád, kdybychom v nadcházejícím období byli v hodnocení vědy minimálně stejně dobří nebo ještě lepší než dnes. A rád bych také dosáhl úrovně, kdy nám evaluace současných studentů budou poskytovat relevantní informace, abychom byli pro budoucí studenty atraktivní školou, která má velký převis žadatelů a která může poskytovat nejkvalitnější vzdělání v České republice.

Pokud byste měl zmínit aktuálně nejsilnější stránku univerzity, co by to bylo?
Největší síla univerzity je v lidech a v Olomouci máme opravdu vysokou koncentraci chytrých a šikovných lidí, ať už jsou to studenti, pedagogové, vědci či další zaměstnanci UP. Právě je považuji za duši této starobylé instituce, oni ji tvoří a podílejí se na jejích proměnách, oni jsou kyslíkem v plicích a krví v žilách naší alma mater. Jsem přesvědčený, že lidé jsou tím nejdůležitějším, co máme, protože bez nich by univerzita samozřejmě ztratila svůj smysl.

A naopak nejslabší stránka?
Slabinou naší univerzity je momentální ztráta rovnováhy, což souvisí s problémy, které UP nyní musí řešit. Pandemie odhalila nedostatky v online vzdělávání, na které se musíme v budoucnu zaměřit. Jsem přesvědčený, že se musíme více soustředit na primární roli veřejné vysoké školy, kterou je nepochybně vzdělávání. Přál bych si abychom byli univerzitou skutečně orientovanou na studenty.

CATRIN? Jsme dospělí, vyřešíme to

Už jste zmínil, že na UP panují neshody kvůli vysokoškolskému ústavu CATRIN. Co je nutné udělat pro vyřešení sporu?
Otázky věnované řešení situace kolem vysokoškolského ústavu patřily k důležitým tématům už během rektorské kampaně. Toto téma dosud neúměrně zatěžovalo porady vedení a jednání děkanů. Jsem si vědom toho, že neexistuje jednoduché řešení. Obě strany mají svým způsobem pravdu a cítí křivdu. Přesto věřím, že najdeme společný průnik.

Jak?
Musíme se teď oprostit od emocí, postupovat citlivě a snažit se situaci zklidnit. Jsem toho názoru, že musíme jednání o CATRIN vyčlenit mimo běžnou agendu univerzity. Pevně věřím, že celou věc vyřešíme pouze na akademické půdě, jsme přece dospělí a vzdělaní lidé a všem by nám mělo jít hlavně o naši univerzitu.

Řešit teď ale musíte i pandemii a protiepidemická opatření. Zvládla se univerzita dostatečně přizpůsobit nezvyklému režimu?
Jsem přesvědčený, že všichni dělali, co mohli, aby univerzita fungovala i se všemi omezeními a překážkami, které pandemie přinesla. Pravdou je, že nám koronavirová krize ukázala, na co bychom se měli v budoucnu zaměřit, a to je zcela určitě digitalizace. Musíme se teď ale dívat především dopředu. Prioritou číslo je jedna je návrat studentů na univerzitu. Pandemie koronaviru omezila výuku na více než rok a studenti teď opravdu potřebují naši pomoc a podporu. Byla by velká škoda, kdyby studium nedokončili, chceme se tedy určitě zaměřit na jejich hladký návrat na univerzitu.

Prioritně, předpokládám.
Je to bezesporu nejdůležitější úkol, který teď před sebou máme. I z toho důvodu jsem inicioval společné prohlášení děkanů, ve kterém jsme apelovali na všechny pedagogy, ale i další zaměstnance univerzity, aby byli nyní k potřebám našich studentů opravdu maximálně vstřícní a chápaví. Nesmíme přijít o tyto mladé talentované lidi. Potřebuje je nejen univerzita, ale především naše společnost.

Kvapem se blíží konec semestru, státnice. Jak bude vypadat zkouškové období?
Rozdíl bude zcela jistě v opatřeních souvisejících s aktuální epidemiologickou situací. Většina fakult ale počítá s tím, že ukončení semestru bude probíhat v kontaktním režimu. V tuto chvíli ještě nejsou jasné všechny podmínky a detaily, například jak budou omezeny počty studentů v jednu dobu na jednom místě apod.

Co nějaké úlevy, přizpůsobení termínů?
Stále se bavíme o dalších podrobnostech, například pokud výuka zasahuje do léta, bude i interval zkoušení třeba adekvátně tomu posunout. Diskutujeme také o případném prodloužení lhůty pro splnění studijních povinností, která byla loni delší o dva týdny, ale nyní se to zatím nezdá nezbytné. Věřím, že snad výraznější problémy nenastanou, a když ano, budeme je řešit.

Protikandidát v týmu 

Dotkne se Univerzity Palackého nějak i Brexit, například z hlediska ERASMU či výměnných pobytů?
Dopady Brexitu nejsou v tuto chvíli ještě zřejmé a projeví se patrně v dlouhodobějším horizontu. Budeme se muset přizpůsobit regulím, které jsou nastavené mezi Evropskou unií a Velkou Británií. Obecně se dá ale předpokládat, že vyjet na studijní pobyt mimo EU je vždy komplikovanější a každá změna přináší svá rizika. Na Univerzitě Palackého se budeme snažit být našim studentům nápomocni v maximální míře tak, aby dopady Brexitu pocítili co nejméně.

UP je od loňska součástí aliance Aurora. Připomeňte prosím, o co jde.
Aliance propojuje členské univerzity s cílem vytvořit silnou evropskou univerzitní komunitu schopnou čelit výzvám 21. století, zejména konkurenci severoamerických a asijských univerzit. Je poctou, že jsme do aliance mohli vstoupit, jsme mezi jejími členy nejvíce na východ. V České republice máme často tendenci vnímat sami sebe skrze naše vlastní národní zájmy, ale je třeba se otevřít a brát v úvahu také celoevropský a celosvětový kontext.

Jak přesně pomůže Aurora olomoucké univerzitě?
Díky členství v alianci můžeme čerpat zkušenosti z jiných zemí, abychom pak byli více konkurenceschopní a mohli pracovat na výzkumných projektech, které k nám přinášejí nové pracovní příležitosti. Naši studenti mají možnost porovnat své vědomosti a dovednosti se studenty v zahraničí, což je velká příležitost pro jejich osobnostní i profesionální růst.

Představte prosím svůj tým, který vám v řízení univerzity pomáhá.
Prorektorem pro strategii a vnější vztahy je Michal Malacka z právnické fakulty, který zároveň skončil v pozici předsedy Akademického senátu (AS). Role senátu je kontrolovat naše kroky ve vedení univerzity, není tedy myslitelné, aby pokračoval. Ze stejných důvodů ukončil své působení v AS i další z členů mého prorektorského týmu Vít Procházka z lékařské fakulty, který se bude věnovat komunikaci a záležitostem studentů. Na doktorská studia a projektovou činnost se zaměří Dušan Lužný (filozofická fakulta). Studijní záležitosti bude mít na starosti Vít Zouhar (pedagogická fakulta).
Legislativu a organizaci Zdenka Papoušková (právnická fakulta). Internacionalizaci dostane na starost Jiří Stavovčík (fakulta zdravotnických věd). Oblast vědy a výzkumu Zdeněk Hradil (přírodovědecká fakulta). Informační technologie, ekologické otázky a oblast udržitelného rozvoje bude mít ve své gesci můj protikandidát Tomáš Opatrný (přírodovědecká fakulta); už během volby jsem totiž vnímal, že se naše programy nejvíce sbíhají.

Podle čeho jste si své spolupracovníky zvolil?
Na posty prorektorů jsem si vybíral lidi, kterým věřím a jsem přesvědčený o jejich odborných kvalitách. Je také důležité, aby zapadli do týmu a dokázali v něm dobře fungovat. Naši sílu a soudržnost prověřila už samotná kampaň před volbami rektora, ale další velké výzvy jsou před námi a já věřím, že je společně zvládneme.

Tvrdíte, že „rektor je tak silný, jak silná je univerzita, kterou vede“. Můžete to objasnit?
To určitě platí. Mám tím na mysli, že se všichni můžeme podílet na tom, jaká Univerzita Palackého bude, a všichni bychom se měli snažit přispět svým dílem k tomu, aby vzkvétala. Už za dva roky oslavíme výročí 450 let od založení UP, a přestože si za tu dobu prošla řadou úskalí a kotrmelců, vždy se dokázala zvednout a jít dál. Pevně věřím, že to přes všechny problémy, které teď v naší zemi prožíváme, dokáže i česká společnost. 

prof. MUDr. Martin Procházka, Ph.D. (*1970)

Martin Procházka, nový rektor Univerzity Palackého v OlomouciMartin Procházka, nový rektor Univerzity Palackého v OlomouciZdroj: UP OlomoucAbsolvent Lékařské fakulty Univerzity Palackého (UP) v Olomouci. Profesor v oboru gynekologie a porodnictví. Specializuje se na vysoce riziková těhotenství, trombofilní stavy, ambulantní gynekologii, prenatální péči, neplodnost a endometriózu. Člen několika českých, evropských i mezinárodních odborných společností.

Od roku 2014 přednostou Ústavu lékařské genetiky Fakultní nemocnice Olomouc. Od roku 2019 děkanem Fakulty zdravotnických věd UP.

Od května 2021 rektorem Univerzity Palackého v Olomouci.