Okolo jídelního stolu v kuchyni stavení na okraji Šumperka sedí pětice dětí. Snídani už ale mají za sebou. Začíná jim škola, hodina matematiky. „Aničko, na to si musíš vzít pravítko. Budeš mít za úkol dokreslit čtverce. Najdi čtverec. Správně. A trojúhelník. Má tři rohy,“ instruuje svou malou dceru maminka s dítětem v náručí.

Malá Maruška mezitím řeší početní úlohu. „Co mám dělat s tímhletím, když je tady tohle?“ obrací se na svého bráchu Kubu. „Máš tři jablíčka a tři dáš Matějovi. Kolik budeš mít jablíček? Pamatuješ si to mínus?,“ táže se Kuba své sestřičky. „Nula,“ odvětí. „Mám jedno jablíčko a jedno dám Aničce. Kolik mi zbyde?“ opakuje si holčička.

„Májo, stejně mě dneska v matice nedohoníš,“ povídá své mladší sestře Anička. „Jo, protože ty už končíš.“

Pracovní sešity hotové raz dva

Skupinka dětí má před sebou pracovní sešity do matematiky, které používají i jejich vrstevníci v klasických školách. Na rozdíl od nich ale práci určenou na půl roku zvládnou za měsíc.

„Ty klasické sešity mají strašně rychle. Ale chápu, že učitelka to probírá celý rok, protože než ho všichni otevřou na straně osm, je půl hodiny pryč. Kromě nich máme svoje aktivity. Děti si dělají různé sešity, aktivity, holky si tvoří kuchařky, chodíme hodně do lesa,“ popisuje Ivana Sovadinová.

Vystudovaná pedagožka v aprobaci přírodopis – tělocvik začala vyučovat svou prvorozenou dceru, když měla nastoupit do školy. „Přišlo mi, že nezvládnu učit vlastní děti, ale zkusila jsem to. Klárka byla předškolák, zkusila jsem ji naučit písmenka a nějaká čísla, sčítat. Asi během měsíce to zvládla, a tak jsem si řekla, proč by nemohla být doma, když už to umí,“ vzpomíná se smíchem máma sedmi dětí.

Chvíli Farmář, pak mikroskop

Po pauze vyplněné hrou Farmář zůstávají u stolu dva nejstarší kluci. „Minule jsme dělali les. Maťo, jaký jsme říkali, že je výhodnější les?“ táže se máma. „Smíšený,“ odpovídá synek a přináší mikroskop.

Přírodopis měl být na programu včera, dnes si děti žádné artefakty ke zkoumání nedonesly. Nasbíraly ale houby. „Zkusíme dát pod mikroskop lupen. Možná najdeme i nějakého červa,“ navrhuje Iva. „Které houby jsou lupenité a které rourkaté? Zkus mi, Maťo, cvičně zařadit nápisy k těm houbám,“ vybízí synka, aby přiřadil na jí vyrobené učební pomůcce cedulky k obrázkům.

„Vezmi si malinkatý plátek. Najdeš na něm výtrus? To by měla být taková malá tečka,“ obrací se k druhému synovi, který vkládá šupinu pod mikroskop.

„Jo, našel jsem červa!“ nadšeně vykřikne Jakub. To už se o místo u mikroskopu hlásí i Matěj, kluci se střídají u přístroje a zvědavě pozorují drobného kroutícího se živočicha, který zvětšený vypadá jako obří monstrum.

Navštěvují zušku, chodí do kroužků

Nyní v domácí škole učí syny Jakuba a Matěje a dceru Aničku. Na část výuky se k nim přidává i Maruška a Barborka. Jsou sice předškolačky, ale matematika je baví. Kontakt s okolním světem dětem nechybí. Jsou přihlášeny do základní umělecké školy, kde hrají na hudební nástroje, navštěvují různé kroužky. Do nich je vozí tatínek, který dopoledne vyrábí houpací prkna Houpee a stavebnici Urbix.

Důvody pro domácí vzdělávání mají rodiče jako praktikující křesťané náboženské, ale i ryze praktické.

„Když Klárka s Kubou chodili do školky, byla pro mě strašně složitá rána. Všechny vzbudit, nasnídat, vyčistit zuby, sbalit i to nejmenší miminko a dorazit do školky na osmou. Byl to strašný frmol. S domácí školkou bylo najednou všechno mnohem jednodušší. Když nejmenší Markétka zaspí osmou hodinu, může klidně spát dál a její sourozenci už můžou dělat, co potřebují,“ vysvětluje Ivana Sovadinová.

Nejstarší Klára už mezi sourozenci chybí. Druhým rokem chodí na nižší gymnázium, kam plánuje nastoupit i Jakub. Jak se s takovou změnou vyrovnala? „Do kolektivu se zařadila bez problémů,“ uzavřela Ivana Sovadinová.