Bilance po šestnácti měsících života na Jesenicku je pro romské rodiny, které sem vsetínská radnice tehdy ještě v čele se starostou Jiřím Čunkem přestěhovala do polorozbořených domů, žalostná.

Doufají, že jim soudy dají za pravdu a budou se moci vrátit domů. Původně chtěl Vsetín vystěhovat šestasedmdesát Romů. Jedna rodina deportaci odmítla a na Jesenicko přišlo šestapadesát Romů. Dnes jich zde žije i s nově narozenými dětmi jen devětadvacet.

V největších problémech se zmítá rodina žijící ve Vlčicích, kde otec už podruhé opustil ženu a osm dětí. „Matka situaci nezvládá. Je negramotná a tím pádem se ocitla v obrovských problémech. Naštěstí zde je velká podpora obce,“ řekl romský aktivista Václav Zástěra, který deportovaným rodinám pomáhá.

Tato péče však podle starosty Vlčic Josefa Fojtka (nez.) nestačí. Ani s pomocí terénní pracovnice matka na chod domácnosti a výchovu dětí nezvládá. „Děti nechodí do školy. Případem se bude zabývat sociální odbor,“ řekl Fojtek.

S novým domovem se nesžila ani rodina Karola Kandráče, která nyní bydlí ve Vidnavě. Jeho potomci se svými malými dětmi utekli zpět do Vsetína krátce po nastěhování na Jesenicko. Dům v jejich novém působišti měl spoustu závad. V tuto chvíli už jsou pryč všichni. „Celá dvanáctičlenná rodina odešla demonstrativně do Anglie. Zrušili tady všechny sociální dávky i důchody,“ prozradil Václav Zástěra.

Na život v novém prostředí si stále nemůže zvyknout ani rodina Žofie Kandráčové vystěhované do neobyvatelného domu ve Staré Červené Vodě.

V třípokojovém bytě bez vody se rodina během roku rozrostla z šestnácti na osmnáct členů. Dceři a snaše Kandráčových se narodili synové. Napojení na vodovod se dočkali, ale dům má jen jeden komín a topit lze pouze v kuchyni. Přejít přes promrzlou chodbu do koupelny vyžaduje velkou dávku odvahy.

„Děti jsou stále nemocné. Tady si nikdy nezvykneme. I na smrtelné posteli na to budu myslet. Jednali s námi jak Němci se Židy,“ stojí si na svém Žofie Kandráčová, která vystěhování bere jako deportaci. V nejbližších dnech chce s celou rodinou také odejít do Anglie.

Město Vsetín vystěhovalo rodiny na Jesenicko v pátek 13. října 2006. Před půlnocí stály rodiny před domy, které nikdy předtím neviděly. „Oslovili jsme realitní kancelář s podmínkou, že hledáme nejlevnější domy na území České republiky co nejdál od Vsetína a v obcích, kde nejsou romské komunity,“ řekl tehdy Čunek.

Tvrdil, že s rodinami město jednalo humánně. Rodiny podle jeho slov byty ve Vsetíně zcela zničily, neplatily nájem a řada Romů v domech bydlela načerno. Romové neměli na vybranou. „Buď mohli skončit na ulici a kočovat po zemi nebo přijmout horší bydlení. Byty za miliony dlužníkům stavět nemůžeme,“ řekl tehdy Čunek s tím, že rodinám vyřídili milosrdnou bezúročnou půjčku.

V bankách by rodiny žijící ze sociálních dávek s žádostí o úvěr za běžných podmínek neuspěly. Vsetín jim však vyřídil půjčky, které budou splácet dvacet let na domy, které jsou podle statiků neobyvatelné. Za každý dům musí rodiny zaplatit kolem půl milionu korun, podle místních však ruiny nemají cenu ani sto padesáti tisíc korun.

„Vsadím se, že tehdejší starosta Vsetína Jiří Čunek by si jej nekoupil ani za sto tisíc korun,“ zhodnotil dům starosta Staré Červené Vody Josef Podlaha (nez.).

Vsetínští Romové v zastoupení Václava Zástěry podali na Jiřího Čunka a další pracovníky vsetínské radnice trestní oznámení pro zneužití pravomoci veřejného činitele, pro útisk, vydíráni a pomluvu. Na realitní kancelář, která prodej domů zprostředkovala podali žalobu za nezákonné obohacení.

„Čeká nás první stání, které ukáže, jak jsou soudy ochotné přijímat porušování lidských práv a řešit diskriminaci. V případě neúspěchu jsme připraveni obrátit se na evropský soud,“ řekl Václav Zástěra.