Jaké investice chystáte v letošním roce?
U kostela v Horním Domašově stojí bývalá ubytovna Barbara. Koupili jsme ji a léta jsme přemýšleli, co s ní. Když se naskytla možnost vybudovat z ní sociální byty, nechali jsme zpracovat projekt. Vznikne zde sedm bytových jednotek. Investice je v objemu čtrnáct milionů korun, na devadesát procent máme dotaci z ministerstva pro místní rozvoj.
Další investici máme také z loňska. Před třemi lety nám v Bělé zrušili přechody, protože neodpovídaly normám. Na rozhraní Adolfovic a Domašova, kde přechod zrušili, jsme si nechali řešení této lokality naprojektovat. Bude se tam budovat nový přechod, místo pro přecházení a kousek chodníku, aby děti, které jezdí do školy a vystupují v těchto místech z autobusu, neběhaly přes vozovku.

Připravuje Bělá parcely pro výstavbu rodinných domů?
V lokalitě Pod Javoříkem máme třináct parcel pro stavbu rodinných domů. Loni se započalo se zasíťováním, ale protože se to trochu zdrželo, bude se to dokončovat letos. Sítě už máme uložené, ale nemáme vybudovánu místní komunikaci přes sídliště. Ta se bude dokončovat. Počítám, že do června by mělo být hotovo. Pak se rozhodne, jakým způsobem a za jakou cenu se ty parcely budou nabízet. Čekáme na závěrečnou fakturu a od ní se bude odvíjet cena za metr čtverečný.

Připravujete i záměry v oblasti životního prostředí?
V současné době je trendem budování rybníků a zadržovacích nádrží na vodu. Pustili jsme se do jednoho takového projektu. Je to v lokalitě Šumná. Historicky tam byly dva rybníky, které měli soukromníci. My jsme ty pozemky koupili včetně přilehlého lesa. Vzniknou zde dva rybníky, nikoli chovné, ale mokřady. Na investici v částce 840 tisíc korun máme devadesátiprocentní dotaci.

V minulých letech se podél silnice první třídy budovaly chodníky. Už jsou všechny hotové?
Ještě nám tu chybí úsek od obecního úřadu nahoru. Je to propojení zhruba dvě stě, tři sta metrů. Nepustil nás tam vlastník jednoho pozemku, protože by měl chodník hned u rodinného domku. Předloni zemřel, dům zdědily jeho dcery a nakonec domek zbouraly, protože byl v žalostném stavu. Takže nám ještě umožnily přikoupit kus pozemku ze svého vlastnictví. Nyní se na chybějících tři sta metrů chodníku zpracovává projekt a mělo by to být kolem jedničky všechno.

V Bělé před několika lety vzniklo sportovně-zábavní centrum Bělá v pohybu. Jaké máte s jeho fungováním zkušenosti?
Když v Jeseníku skončil projekt akvaparku, řeklo se, že dotační peníze na něj určené budou rozděleny mezi projekty obcí Mikroregionu Jesenicko. My jsme v té budově původně zamýšleli vybudovat muzeum, tento záměr se ale nevešel do podmínek, které dal kraj. Rozhodli jsme se záměr přepracovat na na multifunkční sportovní a kulturní centrum. Návštěvnost zkraje nebyla valná, ale pak se to rozjelo. Naši zaměstnanci museli někdy zájemce i odmítat. Do centra se vejde pohodlně do čtyřiceti lidí, pak je přehuštěné. Když je lidí moc, na trenažéry na sjezdovky nebo biatlon se stojí fronta. Do centra jezdí i autobusy školáků z okolí i ze Šumperska. Ale objednávají se dopředu a personál centrum škole na daný den vyhradí.

Když někdo bydlí v Bělé pod Pradědem, říká, že je z Adolfovic nebo z Domašova. Je místní identita Domašováků nebo Adolfováků v Bělé pořád živá?
Pořád funguje. Já jsem bydlel v Adolfovicích. Domašov je dlouhý, máte Dolní Domašov, Horní Domašov, pak je Bělá a Filipovice. To vše se bere jako Domašov. Domašov byl vždycky větší, Adolfovice i Domašov měly své místní národní výbory. Protože byl Domašov větší, měl i víc peněz. Vesnice si tak trochu záviděly a z toho asi i vznikla jistá rivalita. Dones se říká – ty jsi Domašovák, ty jsi Adolfovičák. Nikdo neřekne, jsi z Bělé. V roce 1964 se obě vesnice spojily. Tenkrát přišlo nějaké vládní nařízení, že se malé obce budou slučovat. Naši předchůdci hledali název pro spojenou obec. Podle řeky ji pojmenovali Bělá a protože leží pod Pradědem, byť je tato hora daleko, ji nazvali Bělá pod Pradědem. Nedávno jsme slavili padesát let nově vzniklé obce.

Rozhraní obou obcí je u školy?
Domašov má dva kostely a Adolfovice žádný. Adolfovice zase mají školu, do které chodili i Domašováci. Domašov míval školu, ale jen první stupeň. Říkáme – vy máte dva kostely, my zase školu. Popichujeme se, ale v dobrém.