Nedávno ale šumperská radnice rozhodla, že tank věnuje Muzeu silnic ve Vikýřovicích, kde se stane jedním z exponátů. Tank se tak vydal na svou poslední cestu, do muzea přejel po vlastní ose. Robert Krobot u této události nemohl chybět.

„Tank je plně funkční a vždy se nám ho dařilo držet v perfektním stavu. Na údržbě všichni děláme dobrovolně ve volném čase," řekl Robert Krobot a nijak se netajil tím, že poslední jízdu tanku si užil s mírnou nostalgií.

„Řízení jsem přenechal mladšímu kolegovi, přece jen, je mi dvaasedmdesát a nechci riskovat, že by se mi třeba udělalo nevolno. Tank by pak nic nezastavilo, barákem by projel hladce," zmínil Robert Krobot, který výcvik na řízení pásového vozidla získal na vojně. Později se mu tankistické zkušenosti hodily. Město totiž v roce 1994 převzalo vyprošťovací stroj od vojenského železničního útvaru, který sídlil v Zábřehu.

„Pár nás na vojně s tankem jezdilo, takže nebyl problém dát dohromady partu lidí. Cvičné jízdy jsme absolvovali v Rapotíně," vzpomíná Robert Krobot.

Vyprošťovací tank je speciální vozidlo postavené na podvozku středního tanku T-55A. Ten, který je nyní v Muzeu silnic, pochází ze 70. let minulého století, takže lidé mohou obdivovat veterána. V armádě tank sloužil k odstraňování překážek či odklízení poškozené techniky. Jak odborné weby uvádějí, díky pancéřování je vozidlo odolné i vůči zbraním hromadného ničení. I když v republice je několik nadšenců, kteří si tank pořídili do osobního vlastnictví, koníček je to poměrně nákladný.

Vozidlo má totiž spotřebu sto litrů nafty na sto kilometrů. S šumperským tankem Robert Krobot zasahoval na ostro v roce 1997, kdy šumperský region zasáhly ničivé povodně.

„Hlavně se jednalo o odklízecí práce, například v Rapotíně jsme tahali stržený stavební jeřáb, jinde zase stromy. Tank je stavěný tak dokonale, že zvládne všechno, má dokonce mechanismus, kterým sám sebe dokáže vyprostit," vysvětlil Robert Krobot.