Manžel nechal po dvou měsících od nastěhování do takřka neobyvatelného domu svou ženu i se šesti dětmi napospas všem problémům, když utekl do Anglie. Kvůli špatným hygienickým a finančním podmínkám jsou děti už dva roky v dětském domově. Žigová nyní jen doufá, že soud uzná vystěhování Romů ze Vsetína za násilnou deportaci a přidělení obrovských úvěrů na bezcenné domy jako protiprávní.

Stejně jako ostatní vystěhovaní Romové, chce i ona u soudu dosáhnout omluvy a finančního odškodnění. Pokud by se soud přiklonil na jejich stranu, ví Eva Žigová přesně, co by s penězi udělala. „Koupila bych si baráček ve Vsetíně a vrátila se domů s dětmi,“ zasnila se.

Zatímco příbuzní vystěhovaní do Staré Červené Vody a Vidnavy odjeli ve čtvrtek sledovat líčení soudu v Olomouci, který projednává případ jejich odsunu na Jesenicko, Eva Žigová čekala na zprávy doma. Se sedmnácti sty korunami měsíčně sociálních dávek si nemůže dovolit jezdit ani za dětmi.

„Byla jsem se podívat na televizi v hospodě, protože elektřinu už mám odpojenou. Nemám ji z čeho platit,“ přiznala Žigová.

Eva Žigová už dávno nesplácí ani půlmilionový úvěr, který přičiněním vsetínské radnice dostala.

„Mám platit přes dva tisíce měsíčně, kde bych na to vzala? Jak mi mohl dát Vsetín půjčku? Já měla jen přídavky na děti a mateřskou na Vanesku. Té tehdy bylo dva a půl roku. Nikde bych s takovým příjmem půjčku nedostala, a Vsetín mi vyřídil úvěr na půl milionu korun. Co je to za hloupost? Ať mi ten barák seberou. Na co mi je? Děti mi vzali. Nic nemám. Půjdu k mamce do Vsetína,“ stojí si za svým Žigová.