Parkoviště v Ramzové byla v sobotu kolem poledne plná aut, svahy zase plné tmavých teček. Při bližším pohledu se ukazuje, že jsou to lidé, kteří lyže vyměnili nejčastěji za boby či pekáče.

Vleky na sjezdovkách stojí, jen lanovka na Šerák jede. Pro pěší. Před půl dvanáctou se u pokladny dráhy scházejí lidé.

„Můžeme s bobama na lanovku?“ zní častá otázka. „Můžete, ale nesmíte s nimi na sjezdovku,“ odpovídá pokladní.

Zatroubí klakson a lanovka se rozjíždí. „Tati, a proč tu nikdo není na lyžích?“ ptá se asi čtyřletá holčička ve frontě svého otce. „To se teď nemůže. Až to půjde, taky na ně pojedeme,“ vysvětluje jí tatínek.

Lanovky povolí, ale lyžovat nedovolí

S blížícím se vrcholem Šeráku přibývá mraků, zatímco lidí na svahu ubývá.

„Lanovky povolí, ale lyžovat nedovolí,“ baví se dva mladíci, kteří stoupají do kopce s pekáči v rukou, zatímco je míjí lyžaři na skialpech.

Podle Karly Kubíčkové ze společnosti Bonera, která areál mezi Ramzovou a Šerákem provozuje, nelze o nějaké vytíženosti lanovky ve srovnání s obvyklou sezonou vůbec hovořit. Jaký bude aktuální víkend, se teprve ukáže.

„Lidé jsou zmateni, nevědí, co můžou. My také. Všude v Evropě, kde zavřeli lanové dráhy a lyžařská střediska, jim vyplácí procenta tržeb z minulého roku. Nás nechali otevřené, řekli, však máte provoz, a nemusí nám nic dávat. Já bych za tím nehledala nic jiného než peníze,“ komentuje současnou situaci.

„Pokud má někdo pocit, že jde o zdraví národa, obávám se, že je mimo. Pokud by o něj šlo, nenechali by stav, kdy na sjezdovce stojí stojí spousty lidí. Nedávají nám ani korunu, protože nejedou lanovkou, jsou šťastní a spokojení, ale stojí v hloučcích, ve kterých by lyžaři nikdy nestáli. Lyžař má od ostatních lyžařů přirozený rozestup. To chodci nemají,“ dodává.

Klobása i koláč na vrcholu

K horní stanici lanovky na Šeráku přichází skupinka skialpinistů.

„Ze spodu jsme vyšli o půl desáté, ale měli jsme docela dlouhou zastávku na Čerňavě. Čistého času jsme mohli jít z Ramzové tak hodinku. Je to super. Pokud máte možnost, tak si skialpy také půjčte. Ta námaha za to stojí,“ líčí Tereza z Olomouce.

„Půjdeme se asi podívat na Šerák na chatu, pak pojedeme zpátky. Nechci osazenstvo moc trápit,“ usmívá se žena, která na skialpy poprvé vytáhla své tři kamarády.

Před chatou Jiřího je živo. Restaurace je sice zavřená, u vchodu ale funguje výdejové okénko formou venkovního bufetu.

„Polévka, klobása, nějaký koláč a horké nápoje. Bufet máme malý, moc se nám toho sem nevejde,“ vyjmenovává sortiment Veronika Mlejnková, která chatu na Šeráku provozuje.

Bufet mívá otevřeno od půl desáté ráno do čtyř odpoledne, ovšem ne každý den.

„Smysluplný je v tom, že se nám nezkazí všechny věci, které jsme na zimu na chatu navezli. Je to spíš minimalizování škod a služba pro lidi. Chodí ven, nic jiného se dělat nedá, tak když přijdou k nám nahoru, aby tu neumrzli. Teď přes Vánoce bylo lidí hodně, takže to pro nás bylo v plusu, ale jinak je to šul nul. Lidé jsou vděční za každý čaj a klobásu,“ říká.

Venkovní bufet je zároveň způsob, jak alespoň částečně zaměstnat personál chaty.

„O víkendech pracují. Nežádáme dotace na celý měsíc, ale ve dny, kdy je to ekonomicky udržitelné, jsou naši lidé v práci. Mohli bychom to celé na čtvrt roku zavřít, nechat lidi doma a platit si všechno od státu, ale když to jde, fungujeme a nečerpáme dotace stoprocentně,“ uzavírá provozovatelka chaty.