„Nejhorší je mlčení. Tuto část skládáme jako první, abychom ji měli co nejrychleji za sebou. Měl jsem zrovna službu v kuchyni. Abych se s kamarádem domluvil, museli jsme si psát vzkazy,“ popisuje Brablec. Dalším úkolem je čtyřiadvacetihodinový půst.

„Po celou dobu jsem se musel účastnit programu. Nemohl jsem nikam odejít, aby mě například nedráždilo jídlo,“ říká Brablec, kterému však na táboře nikdo neřekne jinak než přezdívkou Jezevec. Štěpán skládal zkoušku mlčení dvakrát. „Vydržel vždycky až skoro do konce,“ říká. Při druhém pokusu měl cíl nadosah. „Jeli jsme autem z výpravy. Vedoucí řekl řidiči, aby zastavil, že zajde nakoupit. V tu chvíli jsem se probral a řekl: Chceš s něčím pomoct?“ vzpomíná. Do konce mu zbývaly jen dvě hodiny.

Při náročné zkoušce neuspěje každý. „Dva ji zvládli, já ne. Rád bych si zkusil čtyřiadvacet hodin nemluvit, protože nás to může připravit na nečekané životní situace. Nechtělo se mi ale promlčet čtvrtinu tábora,“ vysvětluje se smíchem zkušený skaut, který je na táboře s oddílem Skalák ze Zábřeha už poosmé. Pobyt v přírodě mladým lidem zpestřují vícedenní výpravy nebo noční výsadky. „Vedoucí nás nečekaně vzbudili o půl jedné v noci. Během patnácti minut jsme museli být sbalení. Zavázali nám oči a naši skupinku vysadili na jedné lesní cestě. Do ruky nám dali obálku s mapou, kterou jsme mohli použít, kdyby bylo nejhůř,“ popisuje své zážitky Brablec. Úkolem bylo co nejrychleji se dostat zpět do tábora. „Byli jsme druzí, dorazili jsme v pět ráno,“ říká s trochou pýchy v hlase junák.

Nejdůležitější chvílí v táborovém životě bývá slavnostní oheň, při němž nováčci skládají slib. Letošek však byl pro zábřežské junáky výjimkou. Prvního srpna totiž vyvrcholily oslavy skautského hnutí, které před sto lety založil angličan Robert Baden-Powell. Skauti na celém světě se proto v tento den sešli na vrcholcích hor, aby přivítali nové století. „S oddílem jsme se vypravili na nedaleké Bradlo,“ říká Brablec. A proč ho činnost s tak starými kořeny, jako je skauting, vlastně baví? „Líbí se mi, že má vztah k přírodě a je bohatý na zážitky,“ říká po chvilce přemýšlení. „A že člověk musí zvládnout i to, co není zrovna příjemné, a po čase se zasměje,“ dodává.