Sborovny v základních školách okresu Šumperk stále zůstávají doménou žen. Muži v nich tvoří až na výjimky malou menšinu, ve většině venkovských škol nejsou vůbec. Vyjádřeno řečí čísel: v 64 městských i vesnických školách okresu je mezi 870 pedagogy pouze 143 mužů. Ti tedy tvoří 16,6 procenta pedagogů.

Mezi školami samozřejmě existují světlé výjimky. Patří mezi ně zejména škola na Sluneční ulici v Šumperku, kde muži obsadili bezmála třetinu sborovny - z 34 pedagogů je jedenáct mužů.

„U nás je to dáno zejména tím, že jsme škola se sportovním zaměřením. Ve sboru je tedy hodně trenérů a to jsou většinou právě muži. Dokonce i na prvním stupni učí čtvrtou a pátou třídu dva kantoři,“ uvedla ředitelka Jarmila Hynková.

Z velkých škol je babinec zejména ve škole na sídlišti Severovýchod v Zábřehu, kde jsou mezi 33 pedagogy jen tři muži, v Šumavské ulici v Šumperku jsou ve sboru jen čtyři učitelé na 35 učitelek.

Je nepsaným pravidlem, že muži mají ve školství dveře otevřené a dostanou většinou přednost před učitelkou. „Muži mají u dětí větší respekt už svou fyzickou převahou. Úplně stačí, když do třídy vejde chlap. Děti k němu mají jiný vztah. Muži mají také k různým situacím jiný přístup než ženy. Z ničeho nedělají vědu. I ve sboru rozhodně panuje lepší atmosféra, když sborovna není jen babinec,“ dodává Hynková.

Další z výjimek je i škola v ulici Boženy Němcové v Zábřehu. Tam je v třicetimístné sborovně místo pro devět mužů. I tady je situace dána mimo jiné tím, že do loňského roku měla škola sportovní třídy zaměřené na fotbal.

„Přítomnost mužů ve sboru je určitě pozitivní pro atmosféru ve škole. Je to příznivé jak pro žáky, tak pro sbor,“ říká ředitel školy Jiří Štopl.

Ještě v době první Československé republiky bylo učitelské povolání doménou mužů. Proč se během několika desítek let situace obrátila? „Myslím, že důvody jsou ekonomické. V jiném oboru muž většinou vydělá víc, musí myslet na to, aby uživil rodinu,“ říká zábřežský učitel Pavel Zubík.

Za první republiky se profese pedagoga těšila velké prestiži. „Děda kamaráda byl řídící učitel na vesnici a patřil k místní smetánce. Byl jedním z prvních obyvatel vsi, kdo si mohl pořídit motorku a později i auto,“ dodal Zubík.