V práci byli sice všichni, ale strojvedoucí seděli v depu, výpravčí a další zaměstnanci stanice v kancelářích. Jejich úkolem bylo střežit pracoviště a odpovídat na případné otázky. Nebylo ale komu odpovídat, o stávce všichni věděli a na nádraží se v tu chvíli pohybovali jen dva zákazníci stánků s pečivem a novinami.

„Neotvírala jsem v pět jako jindy, ale až v půl šesté a taky jsem objednala sotva polovinu zboží. I tak si ale myslím, že se toho moc neprodá. Jindy se do osmi hodin vůbec nezastavím, teď jsem zatím prodala jen pár kousků pečiva. V devět se s pekárnou poradím, co dál, nemá cenu tu sedět do večera,“ řekla prodavačka kiosku mohelnické pekárny.

Stejně na tom byl i prodavač protějšího stánku s novinami a tabákem. „Bude to nuda, ale být tu musím, patříme k řetězci, takže zavřít krámek nemůžu,“ krčil rameny prodavač.

Před nádražím rokoval hlouček budoucích prodavaček z místní odborné školy. Namířeno měly na školní výlet.

„Jedeme do Koutů. Předem jsme si zjistily, že Železnice Desná nestávkuje, jen se vlaky nevypravují ze Šumperka. Mezi Šumperkem a Petrovem jezdí náhradní autobus, takže do něj nasedneme a v Petrově přestoupíme na vlak,“ řekla studentka Karolína Kašná. „Je to vydírání státu,“ odpověděla na otázku, co si o stávce dopravců myslí.

V kanceláři výpravčího dělal železničářům společnost předseda odborové organizace z Parsu Pavel Horák.

„My v Parsu nestávkujeme, ale mou přítomností tady od čtyř hodin ráno vyjadřujeme stávce podporu,“ řekl Horák. Dodal, že diskusi o reformách se odboráři nebrání, ale jde o to, aby platily i za třicet let.

„Vláda se při přípravách reforem spolehla na to, že je prosadí přes mladší lidi, pro které je důchod vzdálený a nemají o něm žádnou představu. Jednou se budou divit. Je povinností nás starších i za ně bojovat,“ doplnil Horák.

Právě důchodová reforma a odchod do penze až v 70 letech je jedním z hlavních důvodů protestu.

„Neumíme si představit, že by v takovém věku člověk zvládl profesi strojvedoucího nebo výpravčího. Vadí nám také plán vyvedení důchodového spoření do soukromých fondů. Co když mi po padesáti letech zodpovědného spoření někdo řekne, že fond zkrachoval?“ vysvětloval výpravčí a zároveň předseda místního stávkového výboru Antonín Bartoš.

Dodal, že železničáři stávkují také proti nepovedené zdravotnické reformě a proti zrušení některých zaměstnaneckých výhod, jako jsou režijní jízdenky nebo sleva na ubytování, pokud pracují mimo své bydliště.

„Na zaplacení ubytování na příklad v Praze pak nebudou mít lidé peníze. A jestli zruší stravenky, v dominovém efektu to dopadne i na stravovací zařízení,“ řekl Bartoš.

Už od minulého pátku i rozdávali železničář cestujícím letáky s informacemi o stávce.

„Myslím, že tak 80 procent lidí nám fandí, říkali, že máme jejich podporu. Nesouhlasili spíš mladí, nebo říkali, že je jim to jedno,“ doplnil výpravčí.

V šumperské stanici stálo ráno několik vlakových souprav. Přijely ve středu a rozjedou se zase v pátek ráno. „Stávka od půlnoci do půlnoci je organizačně výhodnější, nezpůsobí v dopravě chaos,“ zdůraznil Antonín Bartoš.