Do důchodu šel v roce 1989 a později ještě pár let provázel pivovarem exkurze. Nebylo povolanějšího člověka. Pan Křivánek totiž v oboru pracoval už od konce války a sedmnáct let byl v hanušovickém pivovaru tou nejdůležitější osobou, která odpovídá za kvalitu piva - totiž sládkem.

O pivu a tajích jeho výroby mluví zasvěceně a s gustem a je vidět, že měl svou práci velmi rád.

Loni v prosinci se přestěhoval se ženou do Šumperka, aby byli na stáří blíž dětem, ale prostředí pivovaru mu chybí, stejně jako tamní vynikající voda, čerpaná od 90. let z osmdesát metrů hlubokých vrtů. Je tak kvalitní, že není potřeba ji nijak upravovat. V pivovaru teče ze všech kohoutků.

„Když jsem dřív jezdíval za dcerou do Šumperka, vozil jsem jí tu vodu v plastové lahvi, vařila si z ní kávu. Teď si musím zvykat na tu šumperskou s chlórem,“ usmívá se čilý důchodce, kterému by jeho 79 let nikdo nehádal.

Právě kvalita vody, stejně jako kvalita chmelu a sladu jsou pro konečnou chuť piva určující. Stejně důležité je i dodržení správné technologie. Ta se za staletí nezměnila, zato se změnilo technologické zařízení. Dřevo všude nahradil kov.

„Kdyby se dnes vzbudili sládci, kteří pivo vyráběli před válkou, a nahlédli do výroby, nevěřili by svým očím. Poznali by možná jen varnu, protože varné nádoby zůstaly stejné. Jinak je skoro všechno jiné. Dnes už výrobu řídí počítače,“ říká bývalý sládek.

S úsměvem vzpomíná na to, jak tento starobylý titul nesměl za totality nikdo v pivovaru vyslovit. Označení funkce se měnilo, ale pokaždé znělo stejně nepěkně: vedoucí výrobně technického provozu nebo výrobně technický zástupce ředitele.

„Sládka ještě před válkou všichni oslovovali pane starý, byl to zažitý zvyk. Jednou mě tak někdy v 70. letech oslovil jeden mistr v přítomnosti komunistického funkcionáře. Byla z toho tehdy polízanice, co prý si to dovolujeme zavádět takové móresy,“ vzpomíná na paradoxy minulého režimu Ludvík Křivánek.

Stejný poprask přinesl starý pivovarský pozdrav Dej Bůh štěstí, který kdosi na jedné slavnosti vyřezal z polystyrénu a připevnil na zeď.

Pivo má pan Křivánek rád a jako správný patriot pije jenom Holbu. „Většinou kupuji desítku, někdy si dám i jedenáctku, dvanáctka je na mě už moc silná. A když nezabořím nos do kopce pěny, tak to není ten správný mok,“ říká sládek, který kdysi pil mladé kvasnicové pivo běžně ke svačině.

Rád vzpomíná na pravidelné degustace, kdy sládci jednotlivých pivovarů hodnotili kvalitu vzorků, aniž věděli, jestli jako ten nejhorší neurčí právě vzorek z vlastní výroby.

„Odborník by měl poznat stupňovitost piva i kvalitu, ale rozeznat značky, to není možné, piva jsou dnes velmi vyrovnaná. Já poznám Budvar, protože je nasládlý, a plzeň, protože je hodně hořká. Možná bych poznal i Radegast. Kdo tvrdí, že i jiné značky od sebe rozezná, ten se vychloubá,“ uzavírá muž, který celý život spojil se zlatavým mokem.

Víte,že…..?

Pivovar Holba získal svůj název podle vesničky Holba, která se později stala součástí Hanušovic?
Dříve se pivo běžně čepovalo do holby, nádoby o objemu 0,707 litru?
Název oblíbeného krýglu pochází z německého „krüge“ tedy džbán?
Oblíbená jedenáctka Holba Šerák nese jméno známého kopce Šerák?
V pivovaru Holba vaří dvakrát ročně Holbu Šerák Speciál o stupňovitosti 13,51 podle nadmořské výšky Šeráku?
Loni padl rekord ve výstavu Holby Šerák, který dosáhl 200 012 hl?
V Holbě se vyrábí také nealko pivo Holba Free?