Na podvečerní vernisáž pozval starosta Zdeněk Brož všechny zastupitele, kteří v městském parlamentu usedali od voleb roku 1990. „Napočítali jsme patery volby a 107 jmen,“ řekl Zdeněk Brož, když vítal ty, kteří pozvání přijali.

„Když to prasklo, měli jsme šestitýdenního syna, jezdil s námi v kočárku s trikolórou k divadlu. Jeden večer, když jsem jel kolem muzea, stály tam dva autobusy bez poznávací značky plné milicionářů. To byly chvíle, kdy si člověk říkal, jak to asi dopadne,“ zavzpomínal senátor Adolf Jílek.

Naplnilo se očekávání těch převratných dnů? ptali jsme se lidí na vernisáži.

„Jen částečně. Lidi si totiž mysleli, že jediný problém jsou komunisti, ale celé to semknuté společenství lidí se velmi brzy polarizovalo,“ řekl učitel Milan Polášek.

„Výsledek není podle našich představ. Nemám z toho dobrý pocit,“ řekl bývalý zastupitel Miroslav Nečas.

„Z mého pohledu se naplnilo určitě. Ten zážitek mi nikdo nevezme. Je mi líto lidí, kteří dokážou uvažovat nad tím, jestli to nebyla zorganizovaná habaďůra,“ odpověděl lékař Tomáš Janíček.

Poslanec Petr Krill citoval v odpovědi na otázku, zda je co slavit, politologa Jacquese Rupnika: Hodná oslavy je nenásilná a bleskurychlá likvidace totalitního systému, protože i ta nedokonalá demokracie je tisíckrát lepší než totalita. A nedokonalost můžeme sami napravit.

Výstava nabízí dobový tisk, letáky, prohlášení a fotografie, končí prvními svobodnými volbami. Z panelů shlíží o dvacet let mladší Václav Klaus nebo Miroslav Macek a také Václav Havel při návštěvě Šumperka.

„Na naši výzvu, aby lidé přinesli fotografie z dnů převratu, nikdo nereagoval. Museli jsme použít jen materiály z našich sbírek a z okresního archivu. Nejhorší bylo ty materiály probrat a roztřídit, jen ty z archivu byly v sedmi krabicích,“ řekl autor výstavy, historik Zdeněk Doubravský.

Zajímavé je číst na panelech, jak během prvních dnů převratu reagovali ve svých tiskovinách šumperští komunisté: „Na jedné straně se volá z OF po dialogu, na druhé straně se organizují nepovolená shromáždění před budovou divadla, zapalují svíčky, vylepují letáky. A my máme mlčet? Ne! Jsme opravdu pro dialog (ovšem ne na ulici a ne ve víru vášní), ne pro konfrontaci.“

Zřejmě nejvtipnější na celé výstavě je dvacet let staré prohlášení partajníků: „OF existuje jen několik dnů, proti KSČ je bez tradic.“