První tanky polské armády se na okraji Šumperka objevily nad ránem ve středu 21. srpna 1968. Zpráva o vstupu okupačních vojsk pěti spojeneckých armád Varšavské smlouvy ale dorazila do města už 20. srpna hodinu před půlnocí.
Před sedmou hodinou ranní se sešlo předsednictvo okresního výboru komunistické strany, která v té době držela veškerou moc ve státě. Okresní komunisté vyjádřili podporu vedení své strany, vládě a prezidentovi a vyzvali občany ke klidu a rozvaze, k zamezení provokací a k plnění úkolů na pracovišti. Už od nočních hodin bylo přerušeno telefonické spojení.
Velké napětí panovalo i v šumperské posádce tankového pluku, který měl tehdy sto pět profesionálních vojáků a asi 450 vojáků základní služby. Velení armády nefungovalo, a tak rozhodnutí, jak postupovat, bylo na veliteli posádky, podplukovníkovi Josefu Veleckém.
Ten nakonec dal povel připravit se k obraně. Tanky vyjely z hangárů a zaujaly pozice v rozích areálu. I toto rozhodnutí možná přispělo k tomu, že o dva měsíce později byla česká posádka mezi těmi, které musely předat kasárna Rusům. Dostala od nich kontrarevoluční nálepku.
Polské tanky zůstaly nejprve na Holubím vrchu, pak vjely do města, ale do centra se nedostaly. Na křižovatce u hotelu Grand jim cestu přehradil dav lidí. Kolona zůstala v ulici Československé armády. „Doprostřed křižovatky u Grandu někdo postavil velký mlékárenský vůz, aby tanky nemohly na Hlavní třídu, po níž se tehdy běžně jezdilo. V té sobě se jmenovala třída Rudé armády. V tom davu na fotografii od Grandu jsem byla i já,“ vzpomíná čtyřiaosmdesátiletá Marie Šebelová.
Hukot letadel ji už v noci probudil a připomněl jí dobu totálního nasazení a bombardování za války v Německu. Myslela, že opět začala válka.
„U Grandu nám někdo řekl, že o kus dál stojí polské tanky, tak jsme k nim vyrazili. Lidi jim nadávali, ptali jsme se jich, co tu dělají. Vojáci odpovídali, že mysleli, že jedou na cvičení. Vedle mě se najednou objevila gymnastka Věra Čáslavská. Měli tehdy v Šumperku soustředění před olympiádou v Mexiku. Přijela na kole, bosá a v teplákách, byla rozčilená a snad dvě hodiny s Poláky ostře diskutovala,“ vypráví Šebelová.
Poláci měli rozkaz obsadit město, ale vlastně to neudělali. Polský velitel s několika lidmi ze svého štábu přijel kolem poledne do kasáren.
„S naším velitelem se znal z vojenské školy v Moskvě. Domluvili se, že polský pluk se usadí v areálu střelnice v sousedním Rapotíně. Poláci se chovali slušně, skoro jako by se omlouvali za svou přítomnost. Teprve na našem území se dověděli, že nejde o cvičení, ale že nás mají okupovat,“ vzpomíná Robert Braun, který v srpnu 1968 působil jako rotmistr v šumperské posádce.
Podle Našeho slova, tehdejšího týdeníku Okresního národního výboru v Šumperku, se 23. srpna nacházelo v okolí Šumperka 30 tanků, 40 obrněných vozů a 200 jiných vozidel okupantů.
Týdeník, který běžně vycházel ve čtvrtek, začal od pátku 23. vycházet v menší formě zvláštního vydání každý den. Poslední zvláštní vydání se objevilo osmý den okupace, ve středu 28. srpna. Vydržet v jednotě, Pravda zase zvítězí, Okupantům neustupujeme, V pevné jednotě, Se Svobodou za svobodu - to byly titulky úvodníků těch dnů. Redakce informovala i o tom, že musí tisknout v polních podmínkách, protože tiskárna – pravděpodobně šlo o olomouckou – je obsazena okupanty.
Poláci sice formálně stanovili svého velitele města, ten měl kancelář v dnešní budově hasičského sboru, ale do chodu Šumperka vůbec nezasahoval. „Myslím, že ruské velení později Poláky za benevolentní přístup kritizovalo. Rusové pak Polákům nařídili, aby jeden prapor umístili na silnici mezi Novým Malínem a Hraběšicemi,“ vzpomíná další příslušník šumperské posádky, tehdy major Jan Benda.
Poláci zůstali v areálu rapotínské střelnice, kde je dnes skládka, jen tři týdny a koncem září přišel rozkaz, že se česká posádka přesune do Kežmaroku. Její odsun začal 9. října a pro mnohé důstojníky to byla tragédie, protože v Šumperku měli rodiny a domů se pak dostávali na návštěvy jen jednou za čtrnáct dnů na víkend.
Sovětská armáda obsadila kasárna koncem října 1968 a její dočasný pobyt se protáhl na téměř 22 let. Odsun Rusů začal až 18. dubna 1990 a skončil 5. června toho roku. Česká posádka se už do Šumperka nevrátila a z vojenského areálu je dnes obytná a obchodní zóna.
Přečtěte si:
Srpen 1968: Šumperk obsadili Poláci
Před muzeum po čtyřiceti letech přijel tank
Ruska Larisa prožila okupaci na Moravě
