Když projdete dřevěnými dveřmi do obchůdku na začátku Starobranské ulice, ocitnete se v útulné místnosti. Stará skříň plná čajů, na pultě mechanická váha, jaké jinde vymizely před dvaceti lety.

„Tenhle prostor má duši a právě proto jsem ho chtěla. Když jsem tu vešla a uviděla ty klenby, řekla jsem si, obchod musím mít tady. Starý styl miluju. Tady se cítím dobře,“ ukazuje kolem sebe provozovatelka Koloniálu u Marušky.

Duší tohoto prostoru je však především ona sama. Mít takový obchůdek byl prý její sen od malička. „Říkala jsem si, že budu mít cukrárnu U Sněhové Máří nebo zdravou výživu,“ vzpomíná.

Prodejnu zdravé výživy tenhle krámek svým sortimentem asi nejvíc připomíná. Navíc jsou tu však různé dobroty na váhu, káva, čokoláda, koření, čaje, něco z drogerie. Prostě smíšené zboží, postaru koloniál.

„Zezačátku jsem tu měla bio a raw věci, myslela jsem si, že to budou lidi chtít. Hodně lidí tvrdí, že chce zdravou výživu, ale když mi pak začnou říkat, co jedí, tak to vůbec zdravá výživa není. Od začátku jsem tu změnila celý sortiment, protože jinak bych už dávno musela zavřít,“ popisuje třicetiletá majitelka.

Vtipné cedulky

Díky jejímu přístupu se obchůdek liší od řady podobných v Šumperku a okolí. Uvnitř pozorný zákazník narazí na vtipné, ale zároveň laskavé cedulky. I když je neplánovaně zavřeno, umí to Marie Holoušová na dveře napsat tak milým způsobem, že se příchozí snad ani nemůže zlobit. Ale především – je neustále usměvavá a dobře naladěná.

„Já jsem taková odmalička. Ať se stane cokoli na světě, tak se tomu zasměju. Já brečím jeden den a další den na to nemyslím. Hodím to za hlavu a jedu dál,“ povídá a o něco vážněji dodává:

„Nemám rodiče, vychovávali jsme se vzájemně s bráchou, dalšího bratra jsem vychovávala. Kdybych se trápila, nedokázala bych to. Každému se v životě něco přihodí a já si říkám, že jsem si to užila v mládí.“

Zlodějské trápení

K těm těžším momentům patřily i chvíle, kdy její obchůdek navštěvoval notorický zloděj. Celé tři roky, co jej provozuje. Zprvu si bral jen pár drobností.

„Jednou jsem mu řekla, jestli mu není blbé okrádat ženskou, která má děti a snaží se uživit. Jen se usmál a s věcmi odešel. Druhý den přišel s partou mě postrašit, vysmívali se mi. Něco pobrali a odešli. A pak přišel znovu a řekl mi, že ví, že mám hezké děti. Já bych si to s ním i vyřídila, ale kolikrát tu mám děti a o ně jsem měla strach,“ popisuje hokynářka.

Co dělat? A má vůbec smysl v této práci pokračovat? Takové otázky se honily Marii Holoušové hlavou. O své trápení se podělila na sociálních sítích. Reakce veřejnosti jí vyrazila dech.

„Začalo mi psát hrozně moc lidí. Byli velmi milí. Chodili mi tu zákazníci, nosili mi kytičku nebo čokoládu. Spousta z nich mi chtěla nechávat i dýška. Přišel mě podpořit snad celý Šumperk. Tři dny jsem brečela, jak jsem byla dojatá,“ svěřila se sympatická žena.

Co však bylo nejdůležitější, celé věci se ujal aktivní policista, manžel jedné ze zákaznic. Ukázalo se, že zloděj je v podmínce. Po jeho zásahu se už v krámku neobjevil. „Ten policista je můj velký anděl, musím mu něco koupit. Od té doby mám klid,“ uzavírá prodavačka.