Leckterý obyvatel podobně odlehlé obce by propadl pesimismu. Ne tak starosta Bílé Vody Miroslav Kocián. „Nejdůležitější je lidem vysvětlit, že pomocnou ruku najdou na konci své paže," říká.

Seriál Deníku STAROSTI NAŠICH STAROSTŮ

Kdybyste měl jmenovat nejdůležitější věc, jež teď v obci máte vykonat, která by to byla?
Asi bych mohl psát o chodnících, veřejném osvětlení a dalších palčivých problémech. Já si ale myslím, že nejdůležitější je lidem vysvětlit, že pomocnou ruku najdou na konci své paže a že obec budou mít přesně takovou, jak se k ní budou chovat. Nemá smysl čekat na pomoc shůry či od státu, ale musíme si pomoci sami.

Co považujte za největší úspěch vaší obce, kterého se letos podařilo dosáhnout?
Mimo účetního a finančního ukončení projektu Muzea izolace, internace a integrace jsou to drobné radosti, ze kterých se život skládá.
Velmi mě tak potěšil děkovný list za opravu božích muk u obce, který jsme dostali od autorů iniciativy Dokumentace ohrožených sakrálních staveb  a webu www.znicenekostely.cz. Další takovou milou události je skutečnost, že se úspěšná česká spisovatelka Kateřina Tučková rozhodla napsat knihu o internaci řádových sester a vybrala si k tomu naší obec. Nemohu také nevzpomenout návštěvu autorů Aloise Nebela, Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše, a prezentaci Bílé Vody v německých mediích. Navíc je teprve září na další úspěchy je ještě dost času.

Co je podle vás největším problémem vašeho současného starostování?
Největším problémem je skutečnost, že Bílá Voda leží na území České republiky, v prostoru, který je ovládán Evropskou Unií. A z toho vyplývající byrokracie, klientelismus, korupce a podobně, ten socialistický postoj typu : jen my dobře víme, co vy potřebujete k životu, a proto vám to přikážeme.
Bohatě by stačilo, kdyby se stát postaral o to, co mu náleží: rozumný výběr daní, fungující sociální systém, policie a justice. Kdyby nás nechal v klidu pracovat a žít a nestaral se, jak nakládáme se svým životem.

Straší vás odliv obyvatel z obcí do velkých měst a aglomerací? Nemáte strach, že se vaše vesnice vylidní? Máte možnost, jako starosta, s tím vůbec něco udělat?
Těžko mě může strašit něco, nač jsem si už zvykl. I když se dá říci, že v poslední době se situace stabilizovala a výkyvy počtu obyvatel nejsou tak markantní. Musíme si ale uvědomit, v jaké oblasti žijeme. Žijeme na území Sudet, které bylo ještě před sedmdesáti lety rozvinuté jak hospodářsky, tak lidským potencionálem. Dnes ale živoří a neustále tak trochu vlastně k Česku ani nepatří. V dobách normalizace bylo používáno jako odkladiště politicky nespolehlivých, dnes se naopak využívá jako odkladiště sociálně slabých a nepřizpůsobivých. A těch nějak neubývá, ba právě naopak.
Jako starosta se mohu ve spolupráci se zastupitelstvem v rámci možností obce snažit vytvářet podmínky pro podnikání a plnohodnotný život. Tyto možnosti jsou však dost omezené. Možná by ale stačilo změnit postoj místních obyvatel. Místo toho, aby rodiče dětem říkali: „Jdi studovat a už se sem nevracej, co tady" změnit jejich postoj na „Jdi studovat, cestuj po světě, získej zkušenosti, znalosti a vrať se zpátky a tady je uplatni."

Kdybyste získal do rozpočtu sto milionů korun, jak byste s těmito penězi naložil?
Na vytvoření energeticky nezávislé, soběstačné obce fungující na principu bezodpadového hospodaření s využitím prvků LET systému. Jedná se o neziskový a dobrovolný směnný systém vytvořený k využití a rozvíjení možností a dovedností místních obyvatel a zejména ke zvýšení objemu místního obchodování.

Zkuste vyjmenovat tři důvody, proč se právě ve vaší obci dobře žije?
Plná zaměstnanost, bohaté tradice a zvyky, které se dědí z pokolení na pokolení, přímé a kvalitní dopravní spojení s vnitrozemím…
A teď vážně. Můj pohled je velmi subjektivní a špatně se mi mluví za jiné. Mnoho lidí zde žije možná jen z nějaké setrvačnost, mají zde dům, prožili tady celý život. Další z důvodů je nemožnost volby, prostě nemají šanci jít jinam.
V posledních letech v obci kupují a staví domy Poláci, jsou pro ně motivem nižší ceny nemovitostí. Také se do obce stěhují lidé z měst. Ty sem vede snad touha po romantice a dobrodružství. Žijeme na úpatí Rychlebských hor. Posledních hor republice, které si zachovaly určitou míru magična a nejsou ještě poznamenány masovou turistikou. Stále jsou zde místa, kde se můžete toulat celý den a nepotkáte člověka.

Kdybyste si mohl vybrat nějaké místo na světě, kde byste chtěl žít, a nesměla by to být vaše obec, kde by to bylo?
Nový Zéland. Oblast Tamaki, vesnice Puhoi.