Hodně starostí mu ale přidělává zákon o opatrovnictví. V obci totiž působí Domov Paprsek a starosta je opatrovníkem sedmadvaceti lidí. To s sebou přináší spoustu práce navíc, kterou v jiných obcích nemají, i nemalé výdaje. Ty ale stát nijak nekompenzuje.

Jak se s touto problematikou vypořádává? Které problémy aktuálně v Olšanech řeší? A jak obec spolupracuje s významným zaměstnavatelem, kterým jsou Olšanské papírny? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro Šumperský a jesenický deník.

Co vás po nástupu do funkce nejvíce překvapilo?
Když jsem nastupoval, tak jsem přesně nevěděl, co všechno mě čeká. Trochu mě zaskočilo, že starosta je tak vysoce kompetentní funkce, v níž je potřeba mít přehled o všech možných zákonech z různých oblastí, že by na to snad musel být specializovaný vysokoškolský obor. Čekal jsem, že to ostatní budou nějakou dobu respektovat, ale tak to není. Pro začínajícího starostu je to docela nekompromisní.

Vizitka Aleše JanderkyAleši Janderkovi je osmačtyřicet let, je ženatý a má školou povinného syna

Je inženýrem v oboru konstrukcí železničních vozidel

Před nástupem do funkce starosty vyučoval obor konstrukce aut na Vyšší odborné škole a Střední škole automobilní v Zábřehu

Auta jsou zároveň jeho velkým koníčkem, píše o nich i články do odborného časopisu

Co je největším problémem, který vás jako starostu trápí?
Je to určitě oblast opatrovnictví. Specifikem naší obce je, že zde máme Domov Paprsek. Jako veřejný opatrovník mám na starosti sedmadvacet klientů. Práce s opatrovnictvím je tolik, že to představuje tak čtyřicet procent veškerého mého pracovního času. Stát si neuvědomuje, že klade na malé obce stejné požadavky jako na města, kde na to ale mají své odbory a školené úředníky, kteří tuto problematiku řeší. Kdežto v naší obci jsem na to sám. Ani se proto nedivím, že každý starosta vydrží jen jedno volební období. Krátce poté, co jsem nastoupil do funkce, měl jeden z opatrovanců problémy s ubytováním. Byl jsem překvapený, jak je děravá sociální síť a že o takového člověka se nikdo nepostará, aniž by za něj musel opatrovník těžce bojovat. Spadl jsem do toho naprosto neškolený. Navíc matka toho opatrovance, která se ho zřekla, na mě podala stížnost na úřad ombudsmana. Ten mě tím pádem celou dobu sledoval. Minulý týden jsem dostal závěrečnou zprávu, která mě znovu překvapila.

V jakém smyslu?
Očekával jsem, že ve zprávě bude uvedeno, že jsem třeba nekompetentní, protože v této oblasti nemám příslušné vzdělání, zkušenosti a praxi v oboru. Udělali ale ze mě líného a neschopného ňoumu, což mě dost ranilo. Dvě dámy z úřadu ombudsmana, které tady po mě chtěly materiály, mně vložily do úst věty, které jsem nikdy neřekl. Vypracovaly o mně zprávu, kterou kdyby si někdo přečetl, tak si řekne, že tady nemám co dělat.

V čem jsou další problémy v oblasti opatrovnictví, které řešíte?
Ty problémy jsou téměř existenční. Nebýt této povinnosti, měl bych daleko víc času na práci pro obec. Teď například musíme nově řešit důchody pro opatrovance. Ty dříve chodily hromadným seznamem přímo do Domova Paprsek. Nově se vše řeší přes obec. Celá problematika je navíc složitá i legislativně. Dalším problémem je financování. Stát tyto povinnosti přenesl na obce, ale nedal na to žádné peníze. Musím opatrovance navštěvovat, jezdit za nimi. Cestovné, poštovné a veškeré související náklady jdou však na vrub běžného rozpočtu obce. Pro tu to znamená zátěž i do budoucna a nikdo to neřeší.

Co byla první změna, kterou jste na radnici udělal?
Jako první jsem udělal pořádek v papírech. Uklidil jsem velký stůl v pracovně, který byl plný různých dokumentů, a vše zatřídil. Pak jsme ještě nechali vyměnit dveře na budově úřadu.

Jakou osobní věc jste si do kanceláře přinesl?
Zatím žádnou. Jediné, co se na mém pracovním stole změnilo, je nová tiskárna, kterou jsem si musel pořídit. Ta stará odešla zároveň s bývalým vedením.

Jak se na vaše rozhodnutí stát se starostou dívá rodina? Nechybíte jim občas doma?
S tím má problém asi každý. Konzultoval jsem své rozhodnutí s manželkou a se synem. Podporovali mě, a teď vidí, že asi udělali chybu, protože nejsem doma tak často, jak byli zvyklí. Navíc i doma často dodělávám práci, což se jim samozřejmě občas nelíbí.

close grafika. zoom_in Jaké problémy aktuálně ve vaší obci řešíte?
Řekl jsem si, že se budu snažit připravit projekt na výstavbu chodníků, protože dopravní situace v obci je katastrofální. Je tady velmi hustá doprava a prakticky nikde nejsou chodníky. Z dalších věcí máme v plánu například vybudovat posezení na hřišti, aby zde měli občané příjemné zázemí při různých akcích, přemýšlíme i o vybudování dětského hřiště. Z minula nejsou žádné velké projekty rozjeté, takže teď bude důležité připravit nové, ale spíše půjde o menší akce – opravy a drobnější stavby.

Zmínil jste, že velkým problémem v Olšanech je hustá doprava. Jak moc komplikuje život v obci?
Škola, školka i Domov Paprsek leží hned u hlavní komunikace. Kamkoliv člověk jde, musí po hlavní silnici. V minulosti se tady už stala i tragická nehoda, kdy auto přejelo seniora.
Mnoho řidičů překračuje maximální rychlost. Minulý týden, když jsem šel z práce, tak kamion přes přechod u školy předjížděl osobní auto, které jelo padesátkou. Snažíme se spolupracovat s policií, která tady měří radarem. Kvůli husté dopravě potřebujeme vybudovat chodníky, případně ještě jeden přechod pro chodce. Mohlo by to přispět i ke zklidnění dopravy a hlavně to přinese daleko větší bezpečnost občanů.

Máte v plánu vybudovat cyklostezky do některé ze sousedních obcí, aby cyklisté nemuseli po frekventovaných silnicích?
Máme zpracovaný projekt na cyklostezky v celém mikroregionu. Teď v novém programovacím období bude Olomoucký kraj výstavbu cyklostezek zase podporovat. Jde ale o to, že chodníky a cyklostezky se navzájem trochu brzdí. Vždycky jsem si myslel, že obojí směřuje k větší bezpečnosti, takže by se to mohlo doplňovat, ale je to spíše naopak. Nejdůležitější je bezpečnost lidí, takže chodníky jsou prioritou. První projekt na chodníky byl zpracovaný už asi před šestnácti lety, ale dodnes je nemáme. Moji předchůdci neustále řešili, jestli chodník, nebo cyklostezku podle toho, na co bylo zrovna možné získat dotace, až celý projekt zastaral. Původní osm let starý projekt, který řešil cyklostezky do Rudy nad Moravou, Bohutína nebo Bušína, proto necháme předělat tak, aby cyklostezky i chodníky byly na sobě nezávislé. Záměr, že by bylo oboje v jednom, je asi nereálný. Parametry jsou na oba druhy staveb jiné a kompromis by znamenal snížení kvality na obou stranách.

Připravuje se rekonstrukce silnice z Olšan do Hanušovic. Co to bude pro obec znamenat? Bude se případně nějak podílet na vedlejších investicích, jako jsou právě chodníky?
Našel jsem tady v šanonu už asi rok starou smlouvu o smlouvě budoucí z Olomouckého kraje, kdy oslovili původní vedení obce kvůli prodeji pozemků kolem silnice, aby stavbu bylo možné realizovat. Takže jsem to rychle oprášil a zaslal zpět, protože pro nás je prvořadé, aby se ta silnice opravila. Bude potřeba předělat křižovatku a udělat nový most. Problematickým místem je prudká zatáčka u kina, kde je malý poloměr oblouku a kvůli tomu tam není možné vyprojektovat chodník. Právě to by se mělo změnit a mohli bychom připravit projekt na stavbu chodníku, který by bylo možné dát na územní rozhodnutí.

V Olšanech jako v poslední obci v regionu stále funguje vesnické kino. Podílí se obec nějak na jeho provozu? Plánujete nějaké další investice do jeho rozvoje?
Během zimy jsme zrekonstruovali topení, takže diváci se občas museli smířit i s nepohodlím, než se podařilo vše doladit. Ještě v dubnu máme setkání, kde budeme řešit další modernizaci, aby kino bylo co nejlépe vybaveno. Bude se modernizovat obrazová část, její nastavení a ovládání. Pak nás bude čekat ještě rekonstrukce ozvučení kina, ale to se asi nepodaří udělat ještě letos. Představuje to odhadem sedmdesát tisíc, které aktuálně v rozpočtu nemáme. Budeme muset vyřešit, jak to udělat. Zatím nám hrají jen dvě reprosoustavy vepředu za plátnem, a to je málo. Nenabízí to prostorový zvuk, jak jsou lidé zvyklí z větších kin. Problémem je personální obsazení. Musí to dělat lidé, kteří jsou pro to zapálení a dávají do toho srdíčko. Vyřešit technickou stránku je jednodušší, i když to zase na druhou stranu stojí obec nějaké peníze.

Jaké další kulturní akce v obci se připravují? Jak žijí Olšany v oblasti kultury?
Největší akce, kterou chystáme, bude 16. května Den Mikroregionu Ruda. Bude to velká kulturní akce, tak doufám, že nám vyjde počasí a vše dobře dopadne. Máme také naplánované setkání s družební slovenskou obcí. Na hřišti také chceme vybudovat už zmíněný přístřešek, aby lidé mohli posedět v příjemném prostředí a mohly se tam konat například i různé sportovní akce.

Jak aktivní jsou u vás různé spolky a zájmová sdružení?
Máme tady několik sdružení, která dobře fungují. Svaz žen je poměrně aktivní. Nesmím zapomenout skauty, kteří tady mají klubovnu a dělají pro obec hodně. Mají i své okénko v obecním zpravodaji. Samozřejmě jsou hodně důležití hasiči, s nimiž aktuálně řešíme, že potřebují nové zásahové auto. Ani jsem si nedokázal představit, jak je to náročné.

Co pořízení nového hasičského auta obnáší?
Je potřeba to nákladní auto kompletně přestavět, vybavit výzbrojí. Právě s tím mi pomáhá jak zásahová jednotka, tak dobrovolní hasiči, z nichž se potom jednotka tvoří. Často teď pendluji mezi Poličkou a Olomoucí, kde sídlí firmy, které nám auto připravují. Nové zásahové auto bychom chtěli občanům představit už na Dni Mikroregionu Ruda. Je to ale nákladná věc. Dotací nám pomohl Olomoucký kraj, ale i tak nákup a vybavení auta vyjde obec dost přes jeden milion korun. Samotný kontejner, který přijde vsunout dovnitř, stojí přibližně tři sta tisíc korun. K tomu je potřeba započítat další úpravy, například sedačky, aby se do auta vešlo devět lidí. Takový speciál ale budeme mít jako jedni z mála v republice. Podobný je jen v Černovíře.

V obci působí významný zaměstnavatel – Olšanské papírny. Spolupracuje radnice s firmou? Jak je tento podnik pro obec důležitý?
Pokud je v obci tak velká firma, tak je vzájemná komunikace naprosto nezbytná. Jakékoliv nesváry, které by mohly vzniknout, by poškodily obě strany. Vždyť velká část občanů je zároveň zaměstnanci toho podniku. Dobrá spolupráce je proto zásadní a s vedením firmy se snažím komunikovat, jak je to jen možné. Společnost nám například půjčuje na obecní ples jejich sál, protože tak velký sál obec nemá. Od Olšanských papíren má obec pronajatý i sousední park, který na základě dotace udržujeme. Vzájemná spolupráce tedy funguje.

Trápí vaši obec odliv obyvatel, nebo se sem lidé spíše stěhují?
Problémem není ani tak odliv obyvatel, jako spíše to, že populace stárne a nerodí se tolik dětí. Bohužel nemůžeme občanům nabídnout dostatek stavebních příležitostí. Jsme v záplavové oblasti, což značně limituje využití pozemků, které by jinak bylo možné zastavět. Sehnat stavební parcelu v naší obci je proto obtížné. Rádi bychom někde připravili vhodnou lokalitu, zasíťovali ji a nabídli zájemcům o stavbu, ale není kde. Dvě až tři stavební parcely by mohly vzniknout u křižovatky na Rudu. Příčin, proč počet obyvatel pomalu klesá, je ale určitě víc.

Mnoho obcí aktuálně musí řešit nové povinnosti v oblasti třídění a likvidace odpadů kvůli třídění kovů a bioodpadu. Jak jste se s tím vyrovnali v Olšanech?
Máme požádáno o dotaci na pořízení velkých kontejnerů na bioodpad. Jedná se o investici kolem tři čtvrtě milionu, což obec nemůže financovat sama. Teď připravujeme zpevněné plochy, kam kontejnery umístíme. Obyvatelé si také budou moci vyzvednout na obci kompostéry. Původní záměr, že by každá domácnost měla popelnici na bioodpad, se ukázal jako nereálný. Bylo by to finančně velmi náročné. Museli bychom zvednout poplatek za třídění odpadů, což bych určitě nechtěl. Bude také záležet na tom, jak se nám podaří nasmlouvat firmu, která se postará o likvidaci bioodpadu. Společnost, která odváží bioodpad teď, nám účtuje přes čtyři sta korun za tunu, což je drahé. Snažíme se hledat partnery, kteří by od nás odebírali bioodpad zdarma. V současnosti s jednou takovou firmou jednáme.

Co se vám osobně na Olšanech nejvíc líbí? Proč tady rád žijete?
Každý člověk má někde své kořeny a já jsem v tomto regionu vyrůstal odmalička. Jinde bych si už asi nezvykl. O Olšanech se říká, že jsou bránou do Jeseníků. Žijeme na rozhraní rovinaté Hané a hor v kraji, kde jsou ještě příznivé podmínky. Přitom to máme blízko do měst i do přírody Jeseníků.