Na domě číslo 24 v dnešní Olomoucké ulici vydržela pouhé tři roky. Desku čerstvému padesátníkovi Richardu Schmitzovi odhalili Mohelničtí za velké slávy v roce 1935. Na významného rodáka byli patřičně hrdí, protože Schmitz byl v předchozím roce jmenován starostou Vídně. Radní zaslali oslavenci srdečné blahopřání. O tři roky později však ti stejní lidé desku strhávali.

„Schmitz totiž od začátku otevřeně vystupoval proti nastupujícímu nacismu a proti pokusům o spojení Rakouska s Německem. Nenechal se zastrašit ani atentátem, při němž 1934 nacistický agent zavraždil kancléře Dollfusse. Hitler 13. března 1938 Rakousko připojil násilně k říši. Hned po příjezdu wehrmachtu do Vídně byl starosta zbaven funkce a poslán do koncentračního tábora v Dachau,“ popisuje dramatický osud Luděk Štipl ze sdružení Respekt a tolerance.

Zpráva o dění v Rakousku se dostala do Mohelnice. Hrdost občanů na významného rodáka rázem vyprchala a nahradila ji nenávist. V noci na 24. března 1938 se dav opět shromáždil před Schmitzovým rodným domem – tentokrát proto, aby jeho pamětní desku zničil.

Richard Schmitz se narodil v Mohelnici v chudé rodině jako jedno ze čtrnácti dětí. Na konci století odešla rodina za lepším živobytím do Vídně. Richard vystudoval univerzitu, po rozpadu monarchie byl zvolen za křesťansko-sociální stranu do městské rady, ve dvacátých letech se stal ministrem sociální péče, později byl i ministrem školství a rakouským vicekancléřem.

Z koncentračního tábora se dostal

Útrapy sedmiletého věznění v Dachau Schmitz přežil a po osvobození se shledal se svými dětmi. Jeho žena se však setkání nedočkala. Po válce působil jako generální ředitel vídeňských nakladatelství Herold a Abrecht Dürer. Zemřel v roce 1954.

„Jeho potomci na rodiště svého otce nezapomněli. Před nedávnem nám prostřednictvím paní Hildegardy Kaplové a také během osobního setkání ve Vídni předali informace a dokumenty o osudech svého předka. Chtěli, aby se dostaly zpět do Mohelnice,“ uzavřel Luděk Štipl.