Na výpravu se Zdeněk a Jakub Mikulovi připravovali víc než rok. Začátkem srpna pak mířili z letiště v hlavním městě Kirgizstánu do pohraniční oblasti, kde po nedávném válečném konfliktu mezi Kirgizy a Uzbeky zůstaly vypálené domy a vojáci v ulicích.

„Po aklimatizačním výstupu na pětitisícovku Pik Petrovski jsme vyrazili k prvnímu výškovému táboru. Většina výprav využila služeb místních nosičů, my jsme třicetikilové batohy nesli sami,“ popisuje úvod expedice Zdeněk Mikula.

Cesta do druhého výškového tábora vedla „minovým polem“ - nebezpečným ledovcovým terénem s mnoha trhlinami, takže se oba muži museli neustále jistit lany.

Třetí výškový tábor v 6100 metrech bičoval vítr a sníh. Stan museli pracně zakopat do sněhu a opakovaně odhazovali navátý sníh, aby je nepohřbil. Tři dny pak čekali na vhodné počasí pro závěrečný výstup.

„Teplota mínus dvacet, vítr o rychlosti 80 kilometrů v hodině. I vařit jsme museli uvnitř stanu. Ráno to vždycky uvnitř vypadalo jak v ledové jeskyni, voda byla na kost zmrzlá,“ vypráví Zdeněk Mikula.

Nové rozehřátí vody horolezce několik hodin zdrželo, když 12. srpna konečně vyráželi nahoru. Navíc museli z ledu vysekat cepíny a hole, což je stálo hodně sil. Udělali také zásadní chybu. Vzali si dvoje ponožky a pak jedny už na cestě museli sundávat, protože v botách byly nohy natěsno a špatně se prokrvovaly.

„Na hřebeni sto metrů pod vrcholem, kdy jsme před sebou měli ještě asi hodinu cesty, mi Jakub řekl, že přestává cítit nohy. Na tváři měl omrzliny a v očích slzy. Sundal jsem mu boty a holýma rukama mu je začal masírovat. Muselo to hodně bolet, od kotníků dolů je měl úplně bílé. Nohy se chytly, začal v nich cítit jehličky. Kdyby mi o problému včas neřekl a přestal ho vnímat, byl by to velký průšvih,“ popisuje drama Zdeněk Mikula.

Oběma bylo jasné, že se musí otočit a že je to na poslední chvíli. Zpátky v základním táboře byli za tři dny.

Po třech dnech odpočinku si dali výstup na Pik Petrovski a podařilo se ho vylézt nahoru novou cestou. Protože do odjezdu zbýval ještě týden, Zdeněk Mikula pak ještě dvakrát zdolal vrchol Pik Petrovski různými cestami, takže na jeho vrcholu byl celkem čtyřikrát. Členové španělské výpravy mu začali podle vrcholu přezdívat.

„Byli jsme trochu zklamaní, že jsme hlavní cíl nesplnili, ale zároveň jsme věděli, že jsme pro úspěch udělali maximum. Zvlášť když se o zdolání Pik Lenina v letošní sezoně pokusilo 250 horolezců a úspěšní byli pouze dva Bulhaři,“ řekl Zdeněk Mikula a dodal: „Stejně to byl úžasný zážitek. Já když vidím kopec, musím vyšplhat na vrchol.“