Mladé kusy, které se proplétají mezi dospělými bahnicemi, přišly na svět v nedaleké stáji. Ve volné přírodě se čerstvě narozené kusy stávají snadnou kořistí lišek nebo krkavců.

„Máme vyzkoušeno, že je lepší dávat na pastvinu jehňata odrostlejší. Pokud má zvíře nějakou slabost, polehává, zůstává za stádem nebo si ho matka nevšímá, predátor pravděpodobně přijde,“ vysvětluje jednatel biofarmy Agrisen Petr Trávníček.

Stádo se klidně pase na hřebeni, jakmile se však k němu přiblíží člověk, rozběhne se z kopce dolů.

„Je to plemeno zušlechtěná valaška. Je odolné a jeho přirozená vlastnost je pastva za chodu. Dnešním moderním masným plemenům se moc chodit nechce,“ poznamenává Petr Trávníček.

Trávy ubývá

Nová Seninka je horskou vesnicí obklopenou hlubokými lesy. V místech, kde dříve kvůli neustálým dešťům býval problém usušit v létě seno, se v posledních letech stále více projevuje sucho. Odráží se i na chovu ovcí.

„Trávy nám ubývá. Při rychlém přechodu ze zimy do tepla začne okamžitě hnát do květu a nevytvoří dostatek rostlinné hmoty. Už asi dva roky nám nevychází bilance krmení, pravděpodobně budeme muset trochu snížit stavy ovcí,“ uvažuje Petr Trávníček.

Ačkoli ovcí v Česku za posledních třicet let několikanásobně přibylo, podíl na tom mají zejména drobnější chovatelé. Naopak velká stáda, jako je toto, z jesenických kopců postupně mizí. Důvodem je nastavení zemědělských dotací, i potíže s odbytem skopového masa.

Hledání uplatnění

V Nové Senince proto hledají způsoby, jak mít pro své produkty uplatnění.

„Vytvořili jsme si síť drobných odběratelů. Každoročně takto prodáme ke stovce jehňat, která mají lidé na maso nebo na vypásání trávy. Nyní budeme společně se staroměstskou firmou PRO-BIO rozjíždět prodej biojehněčího masa,“ uzavírá Petr Trávníček.