Sylva Kvapilová o sobě hovoří jako o sudkovské náplavě.

„Postavili jsme si tam s manželem, který ze Sudkova pochází domeček. Moje babička, dědeček, strýc i teta hráli, maminka dělala nápovědu. Dědeček režíroval ochotníky v Mohelnici. V Lošticích, odkud pocházím, je velké ochotnické divadlo. Mně se po tom stýskalo. Když máte děti, tak se k tomu nedostanete, až teď,“ vypráví žena středního věku.

Ochotnické divadlo založila v roce 2017. Záhy následovala pauza vynucená zdravotními problémy. Premiéru první hry odehrála v roce 2019.

„Šla do toho se mnou dvě děvčata. Jsem jim za to vděčná. Když začínáte, nemůžete vybrat velkolepou hru. Začínáte z ničeho, dotujete to ze svého. Nemáte kde zkoušet, nemáte herce, kulisy, nic. Někdy jsem to už chtěla vzdát. Naštěstí jsem našla podporu v paní starostce, která nám nabídla prostor v sudkovském komunitním centru,“ popisuje Sylva Kvapilová.

Dosud s kolegyněmi nazkoušela hry dvě. Uvedení druhé však zkomplikovala epidemie koronaviru. „Premiéra měla být na jaře, vše skončilo. Stihli jsme premiéru na podzim a skončilo to znovu,“ popsala režisérka, kostymérka, kulisačka, manažerka a herečka v jedné osobě.

Jeden rok cvičí, další hrají

Divadlo v Sudu funguje podobně jako řada dalších ochotnických souborů. Jeden rok hru secvičuje, další hraje.

„Mám tam vysokoškolačky, které můžou přijet jednou za dva měsíce. To je pak zkoušení na celý rok. Ale na to, že na začátku byly zdravotní problémy, teď je koronavirus, tak máme celkem úspěch. V ansámblu mám zkušené ženské, které umí mluvit. Není pro ně problém se hru naučit. Jsem na ně hrdá,“ popisuje.

Těžko se shání muži

Sehnat dobré herce prý není úplně jednoduché. Zejména muže.

„První dvě děvčata se mnou šla velmi ochotně. Říkala jsem si, že to asi dělám dobře, protože sotva jsme dohráli první hru, začala na mě naléhat, že chtějí hrát další. Zatím jsem vždy sehnala nadšence, kteří do toho šli. Horší je to u chlapů. Možná mají ženské předvádění víc v krvi,“ uvažuje Sylva Kvapilová.

Aplaus ve stoje

S oběma zatím uvedenými hrami měli Sudkovští velký úspěch. „Odměnou nám bylo, že jsme některé diváky i rozplakali, sháněli kapesníčky. To jsou situace, kdy vidíte, že to má smysl, že se lidé baví. Diváci znuděně neodcházeli, měli jsme i aplaus vestoje,“ popisuje.

Sudkovští divadelníci nyní vyhlíží konec koronavirových omezení. Aby mohli publiku předvést svou druhou a zkoušet třetí hru. Její scénář si na základě slovanské mytologie napsala Sylva Kvapilová sama.

„U naší druhé hry se budeme muset asi znovu naučit scénář, za tu dobu se zapomene. Teď se bohužel nemůžeme ani setkávat. Jen nevím, jestli se pak vlezeme do kostýmů, protože jsme všichni přibrali,“ uzavírá s úsměvem sudkovská ochotnice.