„V roce 1945 mě můj strýc vzal do skautské klubovny, kterou měli na romantickém místě ve zrušeném pískovcovém lomu. Jako dvouletému klukovi se mi to líbilo a vydrželo mi to doposud," objasňuje Pavel Krajíček okolnosti, které jej ke skautingu přivedly.

Svůj první artefakt získal v roce 1949. Byl to odznak, který jako vlče získal po složení slibu. K dalším věcem se postupně dostával jako vedoucí skautského oddílu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

„Přátelé viděli, že skauting je můj životní styl. Když někam jeli, něco mi dovezli a já jim to zaplatil," vzpomíná skaut s přezdívkou Akela.

Výrazný nárůst předmětů v jeho sbírce odstartoval vznik přátelství s velkým sběratelem. Vyměnili si své přebytky a v roce 1995 společně jeli do Holandska na celosvětové setkání skautů, takzvané jamboree. Od té doby byl šumperský junák v zahraničí ještě mnohokrát a nevracíval se s prázdnou.

Dnes má Pavel Krajíček ve své sbírce nepřeberné množství věcí z celého světa, které se skautingem souvisí. Pokrývky hlavy, přezky, píšťalky, turbánky, nášivky, nože, sekery, dokumenty, literaturu, pamětní medaile, vyznamenání. Jenom šátků sesbíral tři tisíce.

„Toto je šátek absolventů nejvyšší skautské školy v Gilwellu ve Velké Británii. Toto je účastnický šátek z jamboree v roce 1993 v Kanadě, tady mám šátek jamboree ve Švédsku," říká, když se přebírá v jedné z krabic.

O každém ze svých sbírkových předmětů dokáže poutavě vyprávět. „Toto je junácký kříž za vlast. Zlatý se uděloval in memoriam, bronzový a stříbrný za odboj. Tady vidíte nejvyšší vyznamenání skautů, řád stříbrného vlka. Dává se za roky dobré služby," ukazuje Pavel Krajíček na medaile v zaskleném rámečku.

Své sbírky mnohokrát vystavoval v různých městech v České republice i v zahraničí. Mezi lidmi budily velký zájem. Rád by proto získal prostor, kde by byly vystaveny natrvalo.

Co jej u skautingu celou tu dobu drží? „Myslím, že je to ona krásná idea lidství, vzájemné tolerance. Člověk může mít jinou pleť, jiné náboženství, může vyznávat různé politické ideje. V první řadě je ale každý člověkem a musí uznávat zásady lidskosti," uzavírá Pavel Krajíček.