Nejedná se o první ani poslední projekt z dílny úspěšné šumperské filmové a televizní společnosti VISTAFILM, která patří manželům Hlavsovým.

V rozhovoru pro Deník Lubomír Hlavsa prozradil, jak se rodil poslední film i jaké jsou plány do budoucna.

close Lubomír Hlavsa. zoom_in

Lubomír Hlavsa. Foto: DENÍK/Hana Kubová

Proč jste se v posledním filmu věnoval osobnosti Jana Husa a jak vůbec film vznikal?
O Husovi toho už bylo dost napsáno, vznikly filmy i rozhlasové hry. Mě tam ale chyběla jedna věc, a tou je hlavní Husovo poselství, které je spíš v duchovní oblasti. Tvůrci těch filmů byli ateisté, takže to tam logicky ani být nemohlo. Když jsem dostal možnost natočit dokumentární drama, moc jsem neuvažoval o natáčení životopisu, protože to je zbytečné. O Husovi se každý dočte, děti to znají ze škol, proto to nepovažuji za důležité. Spíš jsem přemýšlel, jak Husa pojmout, aby to lidi neodradilo. Nechtěl jsem ani klasický historický formát, což by bylo mnohem nákladnější. Proto jsem zvolil cestu, která je pro lidí přijatelná. Je tam příběh, který u tohoto tématu nikdo neočekává, trocha romantiky, něco, co je lidem blízké a o Husovi se tam někdy dozvídáme spíše jako mimochodem… Je to příběh o vztahu žalářníka a nevěstky. Žalářník Robert je přitom historická osobnost, i když toho o něm mnoho nevíme. Příběh té naší dvojice je smyšlený, ale Hus, jeho citáty a myšlenky jsou autentické a já se s nimi jako věřící člověk ztotožňuji. I když samozřejmě ne bezezbytku, protože některé jsou ovlivněné dobou, ve které žil.

Jak vnímáte ten často kritizovaný film, který v 50. letech natočil Otakar Vávra?
Z Husa v podstatě udělal tak trochu revolucionáře. Film jsem kdysi viděl mnohokrát. Teď, když bylo Husovo výročí, podíval jsem se znovu, a také na ten nový film Jiřího Svobody. Řekl bych, že Vávrův je lepší. Ne proto, že byl výpravnější, ale připadá mi celistvější a i po těch letech mě oslovil daleko víc.

Jak se Vám daří získat ke spolupráci poměrně známé herce, mají o tento žánr zájem?
Docela fungují reference. Herci nejdříve chtějí vědět, co jsem v minulosti natočil a mají možnost se na to podívat. Vybírám si také herce, kteří nejsou příliš bulvárně propraní a většinou, když si s nimi popovídám, tak na spolupráci kývnou. Pokud jsme se s některými nedohodli, bylo to z důvodu jejich zaneprázdněnosti. Nyní připravujeme snímek „Jeroným – nový mučedník" a už jednáme s Richardem Krajčem. Původně jsme uvažovali, že oslovíme Ondru Vetchého, ale Richard mi tam sedí lépe. V roli Jeronýma ho úplně vidím, ale je časově velmi vytížený, takže uvidíme. Natáčení se skvělými herci pro mě byla obrovská škola, například s Vláďou Javorským to byl skutečně zážitek.

Recept na nízké náklady? Natáčení v okolí

Takže na Jana Husa naváže Jeroným?
Bude to vlastně tak trochu volné pokračování, které se odehrává v dalším roce po Husově smrti. Určitě tam také bude nějaký příběh a romantika. Zatím studuji dostupné materiály. Zatímco o Husovi jich je dost, o osobnosti Jeronýma už méně, ale jsou, například román či různé historické studie. Stejně jako u filmu Jan Hus bych chtěl spolupracovat na scénáři s paní Milenou Štráfeldovou z Českého rozhlasu.

Čím Vás postava Jeronýma zaujala?
Jedná se o velmi zajímavou osobnost, jejíž život byl mnohem bouřlivější, než Husův. Několikrát musel za různých dramatických okolností utíkat. V mnoha směrech může být lidem jeho chování blízké, protože je i dnes docela pochopitelné. Nejdříve své učení po velkém nátlaku odvolal, což by udělala zřejmě většina z nás, pak ale své odvolání vzal zpět a byl nakonec zatčen a po ročním věznění upálen na stejném místě jako Hus.

Náklady na téměř hodinový film činily prý kolem milionu a půl, přitom natočení krátké televizní reklamy bývá mnohanásobně dražší. Jak vůbec lze natočit hraný film za tak málo peněz?
Mě se to už dnes zdá také neuvěřitelné, ale je to samozřejmě i za cenu toho, že jsme, jako firma, nic nevydělali. Ale natočit to lze, i když je to náročné především na přípravu, kterou děláme s manželkou jako vedoucí produkce sami dva. Například lokace si vybíráme pokud možno v dosahu, proto stejně jako v Janu Husovi se pokusíme Jeronýma natáčet v blízkém okolí, možná znovu ve Velkých Losinách a na okolních hradech. Vzdálenější místa totiž podstatně zvyšují náklady.

Vyhovuje mi naše klidné město

Kdy film o Janu Husovi uvidí diváci v televizi?
Původně bylo v plánu, že se objeví v České televizi o Vánocích, dokonce to máme i v koprodukční smlouvě, ale šéfce programové skladby se film natolik zalíbil, že mu chce najít atraktivní vysílací čas, ale ne v době Vánoc, kdy běží pohádky a filmy spíše pohodového charakteru. Tam by se Hus prý moc nehodil. Takže s velkou pravděpodobností bude náš „Jan Hus – cesta bez návratu" odvysílán někdy v první polovině příštího roku, snad o Velikonocích.
A ty, kteří by jej chtěli vidět dříve, mohu pozvat do Zábřehu, kde bude promítnut v kině Retro 30. prosince v 18 hodin.

Filmové společnosti zpravidla sídlí ve větších městech, neuvažovali jste o přestěhování?
Šumperk je pro nás spíš výhodou. Já osobně, i když to tak někdy nevypadá, jsem spíš introvert a vyhovuje mi naše klidné město a okolní příroda. I když mám Prahu rád a v minulosti byly dokonce i nějaké nabídky do zahraničí, nikdy bych ze Šumperka neodešel. Narodil jsem se tu a nad stěhováním jsem nikdy moc nepřemýšlel.

Lubomír HlavsaSedmapadesátiletý Lubomír Hlavsa ze Šumperku se již před revolucí se pohyboval v oblasti umění a to jako výtvarník a ilustrátor. V letech 1987–1992 kreslil komiksy pro časopisy ABC, Stezka, Čtyřlístek, Ilustrované sešity, Stopa, Aréna, Kometa nebo slovenské Slniečko.

V roce 1992 se stal spolumajitelem televizní společnosti sídlící v Šumperku a věnoval se počítačové grafice a kameře.

Od roku 1998 začal také režírovat první krátké televizní dokumenty.

Do roku 2014 spolupracuje jako režisér a scénárista s Českou televizí, pro kterou natočil více než stovku dokumentárních či publicistických pořadů („Nikola Tesla – Čaroděj blesků", „Zatmění duše", „Kronika strachu" atd.).

Pod jeho taktovkou začal od roku 2006 vznikat eticko-křesťanský publicistický seriál pro mládež „Exit 316" (43 dílů) a Exit 316 MISE (37 dílů), který uspěl na mezinárodních televizních festivalech CEVMA v Norsku a v Rumunsku (1. místo v kategorii pro děti a mládež).

Od roku 2010 se začal věnovat především historickým tématům a polohrané dokumentární tvorbě, kde bohatě využívá svých výtvarných a grafických zkušeností.

V Německu a USA natočil dva filmy o misijním hnutí tzv. Moravských bratří „Hrabě Zinzendorf – síla přesvědčení" (2010) a „David Zeisberger – apoštol indiánů" (2014), ale také film o Bibli kralické „Pod ochranou Žerotínů" (2013).

Posledním snímkem je polohraný dokument „Jan Hus – cesta bez návratu."